Milan Rotter

„Jednoho krásného dne přišel 21. srpen 1989. Asi týden předtím přijela Státní bezpečnost k nám na dvůr, odlovili si mě a musel jsem podepsat... nejprve jsem nechtěl... že se nebudu pohybovat ve městech – čtrnáct dní kolem 21. srpna na výročí okupace – že se nebudu pohybovat ve městech nad sto tisíc obyvatel.“ – „Kam vás odvezli? Jak to vypadalo?“ – „Odvezli mě do Police [nad Metují] na služebnu, tam měla Státní bezpečnost svoji místnost. Řekl jsem, že to nepodepíšu, hrál jsem si na hrdinu. Řekli mi, že si to vyřeší po svém a nechají si mě tam čtrnáct dní až tři týdny. Tak jsem si to rozmyslel, neměl jsem v plánu někam vycestovat, tak jsem nakonec podepsal, že se nebudu pohybovat ve městech, jako je Hradec [Králové] a podobně. Překonal jsem to. Pak mě doma nachytali, že se učím na zahradě anglicky, zdálo se jim to podezřelé a založili na mě spis.“

„Dostal jsem se do situace, kdy jsem šel na Václavské náměstí ve tři hodiny odpoledne a čekal jsem tam na svoji spolužačku ‚u koně‘. Přišel příslušník VB a chtěl, abych odešel. Urputně jsem trval na tom, že tam musím zůstat, protože jsem z vesnice, že se ztratím a že čekám na kamarádku, která za chvíli přišla. Mezitím mi zkontroloval občanku. Bral jsem to jako běžnou kontrolu a odešli jsme. Druhý den už se to v Praze strhlo, vodní děla. My jsme ale ani nevěděli, kdo je [Jan] Palach, dozvěděli jsme se to teprve tam. Nevěděli jsme ani, že je Státní bezpečnost, mysleli jsme si, že je jen kriminální a Veřejná, byla to pro mě novinka. V Praze jsem byl pět dní, proběhli jsme se, estébáci nás honili, jenže jsme byli mladí, tak jsme jim utekli a ještě jsme z toho měli legraci. Viděli jsme dramatické chvíle, kdy pustili vodní dělo do davu, kde byly i kočárky. Viděli jsme, že to bylo dost drsné. Důstojníci jen mávli rukou a řekli: ,Tady to vyčistěte!‘ Tak to čistili a už všechno padalo.“