„Mě otec každej den doprovázel do školy, do té antonínské reálky, a on potom šel na zemský úřad, kde byl zaměstnaný jako lesní asistent. Celou tu cestu z domu až k té antonínské reálce jsem musela odříkávat silná slovesa, časování a tak dále... němčinu. To si pamatuju přesně, protože jedinej den, v 39. roce, v březnu to bylo, prošli jsme mlčky. Ani slovíčko nepadlo. A druhý den řekl: ‚Nejlepší porazíš svého nepřítele, když poznáš jeho řeč!‘ A začala zase němčina.“
„Vždycky když houkali nad Vídní, tak už jsme my, co jsme tam byli všichni Žabiňáci, spolužáci, tak jsme letěli domů do Žabin, dolů tady, z kopečka jsme seběhli, z Tábora, a byli jsme doma. Až začali houkat konec poplachu, tak jsme se vrátili do práce. A teď jeden den právě taky začali houkat a my jsme chtěli vyběhnout a ten ředitel Mosblech stál u dveří a nechtěl nás pustit, ukazoval pořád nahoru... a oni už byli tady, ti Američani. A to bylo bombardování Kuřimi tenkrát. Bombu shodili na třídu kpt. Jaroše (pozn.: v Brně). No to akorát, když ten ředitel nás zastavil, tak jsme museli jít do krytu. A v tom krytu jsme to slyšeli, jak to strašně třískalo. To bylo hrozný, to jsme se takhle třepali strachy. A když potom to skončilo, no tak jsme zjistili, že tam padla nedaleko nás... teda poněvadž Pod kaštany k Lužánkám to není moc daleko, že. Takže tu ránu jsme slyšeli v tom krytu, jak tam hodili...“
Květoslava Bednářová, za svobodna Zelená, se narodila 12. května 1924 v Opavě jako druhá dcera manželům Josefovi a Anně. Její dětství poznamenala brzká smrt matky, která zemřela záhy po porodu třetí dcery. Otec se i vzhledem ke třem malým dětem zanedlouho znovu oženil. Jeho druhou ženou se stala Karolína Zábršová z Nového Města na Moravě. V roce 1932 se rodina přestěhovala do Brna. Pamětnice v dětství navštěvovala Sokol a spolu s ostatními sourozenci byla nábožensky vedena v evangelické církvi. Za války patřila k ročníku nasazenému na práci pro říši, poštěstilo se jí ale zůstat v Brně. Pracovala jako česká sekretářka v provozu vedeném Němci, který zajišťoval výrobu drobných součástek. Po válce se vdala a porodila dva syny. V sedmdesátých letech ji propustili ze zaměstnání pro údajné pracovní neshody. Květoslava Bednářová se snažila proti výpovědi hájit u soudu, ale prohrála. Podle ní také proto, že jí byla neprávem přidělena psychiatrická diagnóza, o čemž neměla ponětí. Po roce 1989 dosáhla podle svých slov omluvy za psychiatrickou diagnózu. Květoslava Bednářová žije v současnosti v Brně.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
