Miloslav Vašina

„Já jsem vycházel z té příručky – a nakonec se mi to osvědčilo – na nic neodpovídat a devadesát pět procent výslechu spočívalo v tom, že jsem mlčel a odmítl vypovídat. A pokud těch pět procent jsem odpovídal na něco, tak to byly natolik obecné věci jako třeba, když se ptali, jak se má rodina, tak jsem řekl: ‚Docela dobře.‘ Nebo se ptali, jak se vám líbí v práci, tak jsem řekl: ‚Jo, zajímavý.‘ Ale jakmile šlo o jména, lidi, konkrétní setkání, kdo se s kým viděl, tak jsem absolutně o těch věcech nemluvil – vůbec.“

„To byli českolipští estébáci a těch výslechů bylo hodně – no a nemohl jsem sehnat práci. Obešel jsem asi čtyřicet míst, od myče nádobí po kotelny různé... a dokonce jsem měl dělat u fekálního vozu ve Cvikově, oni mi slíbili, že tam můžu nastoupit, a když jsem tam přišel, tak mi paní vedoucí velice slušně sdělila a omlouvala se, že dostali telefonát z Ústí, že mě nemají brát.“