Karel Zach

* 1963

  • „Ze začátku jsem měl představu, že klub někomu pronajmu a budu se věnovat něčemu jinému. Dopadlo to tak, že to dělám už 30 let. Prostě to tak přišlo. Mě to s hudebními produkcemi začalo bavit. Když jsem zjistil, že idoly, na které jsem v Praze ve druhé polovině 80. let chodil, najednou mohu oslovit a oni přijedou zahrát do mojí hospody – to byl velký okamžik. Když přijela Laura a její tygři, byla pro mě velká legenda, to samé Radim Hladík a Blue Effect, Zuzana Navarová. Pro mě bylo úžasné, že jsem se s těmihle lidmi, ke kterým jsem vzhlížel, seznámil a byl jsem pro ně rovnocenným partnerem. Jezdil k nám Filip Topol se Psími vojáky, Věra Bílá s Kale. Spousta takových velkých jmen k nám jezdila a jezdí doposud. A já jsem jim za to vděčný, protože to posouvá ten běžný hospodský život někam dál, je to společenská událost. A já se taky necítím jenom jako hospodský a výčepák, ale přece jenom mám pocit, že tomu životu v Plzni snad něco přináším.“

  • „První naše zahraniční kapela byla Tiger Lillies, slavná anglická kapela. Objevili se v Plzni v Kopeckého sadech, já jsem je tam slyšel, slyšel jsem tu fistulku zpěváka. Oslovil jsem je, jestli by nezahráli u nás v pubu, a oni řekli, tak jo. Je to kapela, která dneska vyprodává Akropolis v Praze, v Londýně vystupuje jako etablovaná slavná kapela. Zahráli nám večer v pubu a lidi přišli. Šuškanda fungovala tak, že to bylo úžasné .“

  • „Byl jsem fixovaný na mámu a to přinášelo strasti, protože chodila večer hrát do divadla. Mně se po ní stýskalo. Na první představení jsem s maminkou chodil už v pěti šesti letech. Na operety jako Bratránek z Batávie jsem mohl, končil dřív. Sedával jsem v orchestřišti nebo na prvním přístavku v Komorním divadle, kde se operety většinou hrávaly. Mamzelle Nitouche a Lišáka Pedro, tyhle operety já všechny viděl deset, patnáctkrát.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 30.08.2024

    (audio)
    délka: 01:45:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Snad Plzni něco přináším

Karel Zach v roce 2024
Karel Zach v roce 2024
zdroj: plzeňské studio

Karel Zach se narodil 13. května 1963 v Plzni. Jeho otec Karel byl ekonomický náměstek ve výrobním družstvu Stavba, matka Marie (rozená Kadlecová) harfenistka v orchestru Divadla J. K. Tyla a plzeňského rozhlasu. Pamětníkův dědeček Jan Kadlec byl úspěšný podnikatel, měl velkoobchod s cukrovinkami a vlastnil několik činžovních domů. Dědeček Karel Zach byl legionář na italské frontě, později velitel četníků v Užhorodu a následně v Přešticích u Plzně. Po komunistickém puči přišel dědeček Jan Kadlec o majetek, dědeček Karel Zach byl sesazen a pamětníkův otec Karel Zach byl vyloučen z pražské právnické fakulty, k jejímuž dokončení mu zbýval jediný semestr. Jako malé dítě chodil s matkou na představení do Komorního divadla, kde hrála, operety z jejího repertoáru viděl mnohokrát. Od dětství hrál závodně ping-pong. Vystudoval stavební průmyslovku a stavební fakultu ČVUT, obor ekonomika a řízení stavitelství. Technika ho nebavila a domnívá se, že mu ani nešla, v Praze se věnoval spíš kultuře než studiu. V Plzni byl častým hostem studentského klubu Studna, pořádal tu i neoficiální diskotéky. Dvakrát se neúspěšně pokoušel dostat na produkci na FAMU. Roční vojenskou službu strávil v Rajhradu u Brna, kvůli opuštění posádky mu hrozilo vězení. Lékař ho zachránil tím, že ho na měsíc poslal do brněnského blázince. Pracoval v okresním stavebním podniku, středisku památek Horšovský Týn, později na Útvaru hlavního architekta města Plzně, tady prožil listopad 1989. Hned v roce 1990 restituovali Karel Zach a o pět let starší sestra Helena čtyři činžáky po dědečkovi Kadlecovi na plzeňském náměstí T. G. Masaryka a Palackého náměstí. Od roku 1995 provozuje Karel Zach v objektu na Palackého náměstí irskou hospodu a hudební klub Zach´s pub.