MUDr. Jan Štěrba

„Když jsem se vrátil [od bratra z Německa] tak přijeli [pracovníci Státní bezpečnosti] a chtěli, abych sepsal, co jsem viděl. Řekl jsem bratrovi, že pojedeme do koncentráku. Divil se. Věděl jsem, že za mnou přijedou a budu muset něco napsat. Nastudoval jsem firmy, které byly v Mnichově za Hitlera, prošel jsem Mnichov, vzal si telefonní seznamy a hledal jsem firmy, které samozřejmě pokračovaly [dál]. Opsal jsem si názvy a pak jsem jim to vypsal. Po návratu jsem to odevzdal a oni mi řekli, že si z nich dělám srandu. Odpověděl jsem, že to není pravda, že jsem chodil po obchodních domech a díval se na zboží. S bratrem jsem byl v hospodě, do které mě vzal, tam jsem byl svědkem sporu mezi českými emigranty a o víc jsem se nezajímal. Navštěvoval jsem muzea. Ptal se [důstojník Státní bezpečnosti], jestli jsem se tam s nikým nesetkal. Odpověděl jsem, že ano. Potkal jsem dva Rusy zřejmě z diplomatického sboru, kteří když mě viděli, tak utíkali. Řekl, že si dělám srandu, bouchnul deskami a odešel.“

„Potom za mnou přišli [pracovníci Státní bezpečnosti] a říkali, že služebně jedu do Vídně, jestli bych je nevzal s sebou. Řekl jsem, že jestli chtějí jet se mnou, tak si to mají vyřídit, že je s sebou vezmu a seznámím je s lidmi. Nechci ale, aby mě do něčeho zatahovali. Protože nechci s jejich profesí mít nic společného. Souhlasili, ale byl to průšvih! Pak se u mě objevil muž, představil se jako major Novák. Začal mi nadávat, ať neblbnu jeho klukům hlavu, že není možné, abych je tahal na Západ. Odpověděl jsem, že je nikam netahám, že měli zájem o něco ve Vídni, že jsem je vzal rád s sebou a seznámil je s lidmi, které znám. Řekl, že si z něj dělám jen legraci, bouchnul dveřmi a odešel. Od té doby jsem ho neviděl.“