Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

MUDr. Jan Štěrba (* 1942)

• narodil se 4. června 1942 v Praze

• v roce 1965 ukončil studia na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy

• od 1. května 1969 pracoval v Lázních Teplice

• v únoru 1969 emigroval do Německa pamětníkův bratr Stanislav Štěrba

• v roce 1972 pamětník vstoupil do komunistické strany

• od roku 1982 byl primářem lázeňského domu Beethoven, dříve Fučík

• od roku 1983 byl ideospolupracovníkem Státní bezpečnosti

• v roce 2024 žil v Teplicích

Jan Štěrba strávil skoro celý profesní život v Lázních Teplice. Jeho kariéru neohrozila ani emigrace jeho mladšího bratra v roce 1969 do tehdejšího západního Německa. Pamětník v roce 1972 vstoupil do Komunistické strany Československa. V roce 1982 se stal vedoucím lékařem tehdy nejmodernějšího teplického lázeňského domu Fučík, později Beethoven, kam dojížděla klientela z arabských států, ze západní Evropy i Spojených států amerických. Státní bezpečnost (StB) ho proto vyzvala, aby jí pomáhal tipovat klienty, kteří by mohli spolupracovat s československou kontrarozvědkou i Státní bezpečností. Pamětník souhlasil.   

Státní bezpečnost také vyžadovala, aby Jan Štěrba podával zprávy o svém bratrovi, který pracoval jako kuchař v Bavorsku. „Měli jsme s bratrem domluvu. Já se tady postarám o rodiče a on nás v případě potřeby finančně zabezpečí,“ vzpomíná Jan Štěrba. Spolupráci na tipování hostů lázní za účelem bezpečnosti státu se podle svých slov nebránil. Bál se, že kdyby odmítl, nemohl by vykonávat svou práci. Jak sám říká, nikdy po něm nikdo nechtěl, aby podával zprávy o svých zaměstnancích. Jeho role se týkala lázeňských hostů a zahraničních kontaktů z oboru balneologie na mezinárodních konferencích. Pamětník říká, že nikdy nikomu vědomě neublížil.

Smrt Milady Horákové jsem nechápal   

Jan Štěrba se narodil 4. června 1942 v Praze, s rodiči ale žili v Lysé nad Labem. Otec Jan Štěrba byl vyučeným typografem, za války pracoval v továrně u Ringhoffera, matka Božena Štěrbová byla v domácnosti. Rok před koncem války se narodil mladší pamětníkův bratr Stanislav Štěrba. Rodina se v roce 1945 stěhovala za prací do České Lípy, následně do Děčína a Teplic. V Teplicích pamětník vychodil základní školu a jedenáctiletou střední školu.

V roce 1950 byla v zinscenovaném politickém procesu odsouzena k trestu smrti politička a právnička Milada Horáková. To tehdy osmiletý Jan Štěrba vnímal a kladl si otázky. „Bylo pro mě nepochopitelné, jak mohl křesťan vyvádět takovým způsobem, že se to režimu nelíbilo tak, až ho nechal zabít,“ vzpomíná pamětník. O politice s ním rodiče nikdy nemluvili. Konstatuje, že žil v politicky loajální rodině.  

Okupaci v roce 1968 jsem zažil ve Vysokých Tatrách

V roce 1959 nastoupil Jan Štěrba na fakultu Všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Dokončil ji v roce 1965. První cesta po ukončení studia medicíny vedla do lázní v Teplicích. Po několika měsících ale musel nastoupit na roční povinnou vojenskou prezenční službu. Po jejím absolvování krátce pracoval v Ústí nad Labem na interním oddělení tehdejší Železniční nemocnice s poliklinikou.

Zprávy o okupaci vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 poprvé uslyšel Jan Štěrba z rozhlasu při pobytu ve Vysokých Tatrách. Hned druhý den přijel do Teplic. „V lázeňských parcích stály sovětské tanky, to mě hodně překvapilo. Jinak tam ale byl klid, nebylo to nijak drastické,“ vzpomíná pamětník.

Vrátil jsem se do Teplic, bratr emigroval do Německa

Ve druhé polovině šedesátých let se pamětníkův bratr Stanislav Štěrba stal kuchařem u Československé námořní plavby. „Plavil se na lodích Jiskra, Pionýr, Brno. Byl mladý a nasazovali ho na dlouhé trasy na Kubu nebo do Číny,“ popisuje Jan Štěrba. V důsledku změn po okupaci v roce 1968 se Stanislav Štěrba v únoru 1969 rozhodl emigrovat do tehdejšího západního Německa. Získal místo kuchaře v restauraci Goldene Stadt v Mnichově. 

„První dva roky po emigraci nás za bratrem nepustili. Otec ho už nikdy neviděl, zemřel na onemocnění srdce. Matku ale poté za bratrem komunisté pouštěli každý rok, já jsem za ním mohl vycestovat také,“ doplňuje pamětník. Při návštěvě svého bratra zmiňuje hádku v hospodě mezi českými emigranty z roku 1948 a z roku 1968. Dřívější emigranti vyčítali těm pozdějším, že přišli do Německa, které je na rozdíl od nich přijalo a pomohlo jim.

Na konci března 1969 se odehrál hokejový zápas na mistrovství světa ve Švédsku mezi československou reprezentací a Sovětským svazem. Češi tehdy viděli v utkání symbolickou odvetu za okupaci vojsk ze srpna 1968. Čechoslováci v utkání porazili sovětskou sbornou 4:3. V Praze, ale i v jiných městech to vyvolalo bouře nadšení, ale také výtržností.

Nejinak tomu bylo v Teplicích. „Všichni jsme se odebrali k ruskému zastupitelskému úřadu, který byl v Trnovanech. Před ním stálo samohybné dělo. Lidé ho zapřáhli za lano a asi čtyři sta lidí vojenskou techniku o pár metrů odtáhlo. V tu chvíli začali Sověti střílet do vzduchu, a tak jsme všichni utíkali,“ líčí pamětník.      

Díky možnosti získat podnikový byt se Jan Štěrba na jaře 1969 vrátil z Ústí nad Labem zpět do Teplic. V tamních lázních začal pracovat 1. května 1969. Jeho prvním lázeňským domem byly Kamenné lázně, později přešel do Císařských lázní.

Do komunistické strany jsem vstoupil kvůli kariéře

Do roku 1972 neměl podle svých slov Jan Štěrba důvod vstoupit do Komunistické strany Československa. V tomto roce ale dostal nabídku stát se šéflékařem v nejluxusnějším lázeňském domě Fučík. Jedinou podmínkou se stal vstup do komunistické strany.  „Chodili za mnou známí a říkali mi, ať si uvědomím, že mám bratra, který emigroval. A že jestli mi to nabídli, tak bych to měl vzít. Navíc za mnou přišla kolegyně s tím, že pokud to nevezmu, dají to někomu cizímu, koho v lázních nikdo nezná,“ přibližuje tehdejší rozhodnutí pamětník. Nabídku přijal.

V roce 1979 začal Jan Štěrba spolupracovat s fotbalovým klubem Sklo Union Teplice, dnes FK Teplice. Dodnes je klubovým lékařem a terapeutem.

Araby jsem do Teplic poprvé přivezl já

Jan Štěrba znal z dob studií na Univerzitě Karlově řadu arabských spolužáků. Ti mu pomáhali shánět klientelu pro Kamenné lázně. První Arabové přijeli do severočeského lázeňského města na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. „Rozjel jsem léčbu Arabů už tehdy. Nebyly pro to ale v té době dobré podmínky. Arabové jsou zvyklí smlouvat o ceně. Tady ale nikdo smlouvat nechtěl, ceny byly dané. Stálo proti mně i vedení lázní,“ vysvětluje Jan Štěrba.

Pamětník oponoval tím, že arabská klientela je bohatá, a že pokud budou v Teplicích spokojení, řeknou si to mezi sebou. Čas mu dal za pravdu. V období devadesátých let a přelomu tisíciletí přijížděly do Teplic více než dvě stovky arabských klientů i s početnými doprovody. Často se jednalo o rodiče dětí postižených dětskou obrnou. Zprvu jezdila klientela hlavně z Kuvajtu, později ze Saúdské Arábie, ale i z Iráku a Íránu. Jan Štěrba dostal v minulosti mnoho nabídek na práci v arabských zemích, nikdy ale žádnou nevyužil.

Chtěli, abych tipoval cizince vhodné ke spolupráci

V roce 1982 Lázně Teplice zrekonstruovali, zmodernizovali a dostavěli komplex lázeňského domu Fučík, později Beethoven. Šlo o jeden z nejmodernějších komplexů v rámci československé balneologie. Jan Štěrba přijal nabídku stát se primářem lázeňského domu. Mezi zahraniční klienty patřili i čeští emigranti z doby počátku a konce druhé světové války. Ti všichni zajímali československou vojenskou kontrarozvědku i Státní bezpečnost.

V roce 1983 proto StB oslovila Jana Štěrbu s požadavkem tipování hostů lázní z řad vízových cizinců vhodných ke spolupráci. Pamětník se stal ideospolupracovníkem, vedeným pod krycím názvem „Gold“ a později „Solice“. „Každý týden se někdo ze Státní bezpečnosti u mě objevil. Většinou to byli vysoce inteligentní lidé, nebyli to žádní pochybní blázni,“ líčí pamětník. Dodává, že vždy popsal, s jakým problémem konkrétní cizinec do lázní přijel. Na otázku, zda jde o člověka, který by byl ochotný spolupracovat, se snažil Státní bezpečnosti odpovídat vyhýbavě. „Nikdy se mě neptali na personál,“ doplňuje Jan Štěrba.

Po pádu komunistického režimu v devadesátých letech minulého století obdržel Jan Štěrba doklad, že byl nevědomým spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Tomu se ale on sám brání: „Já přece věděl, že ke mně chodí. Nikdy po mně ale nikdo nechtěl a ani mi to nenabídl, abych podepsal nějakou spolupráci. To bych odmítl,“ říká pamětník. Hájí se i tím, že by neměl co ztratit. Bratrova emigrace byla na začátku osmdesátých let už promlčená, a pokud by mu komunisté zakázali cestovat za ním, bratr by mohl zcela legálně přijet do Československa.

Jan Štěrba vzpomíná, že před služební cestou do Vídně za ním přišli dva příslušníci Státní bezpečnosti, aby je vzal s sebou. Pamětník proti tomu nic nenamítal. Oba údajně měli ve Vídni plnit nějaký úkol. Po návratu ho kontaktoval nadřízený obou mužů. „Představil se jako major Novák a začal mi nadávat, ať neblbnu jeho klukům hlavu, že je tahám na Západ a že toto není možné. Vysvětlil jsem mu, že šlo o jejich iniciativu. Řekl mi, že si jen dělám srandu, a odešel,“ usmívá se pamětník.

Podle svých slov Jan Štěrba nikdy nikoho z klientů lázní ani obchodních partnerů za vhodného kandidáta spolupráce neoznačil. Povinná hlášení o průběhu a stycích během služebních zahraničních cest vedl velmi obecně.

Z dokumentů o spolupráci ideospolupracovníka „Solice“ z Archivu bezpečnostních složek vyplývá, že Státní bezpečnost věděla, že by pamětník nepřijal žádnou finanční hotovost. Pokud mu tedy chtěla Státní bezpečnost zaplatit, dělala to formou daru, například dárkového koše anebo porcelánových hodin. „Jednou mi přinesli malé porcelánové hodiny. Na můj dotaz, proč mi to dávají, odpověděli, že jde o poděkování za spolupráci. Rozčílil jsem se, že nespolupracujeme. Jen jim říkám, co dělám, a oni říkají, co zase dělají oni,“ vzpomíná pamětník.

Primářem a sportovním lékařem jsem dosud

Jan Štěrba byl v roce 2024, ve svých dvaaosmdesáti letech, stále primářem lázeňských domů v Lázních Teplice i sportovním lékařem FK Teplice. Konstatuje, že účinkem lázeňských procedur a pohybových terapií prodloužil profesionální sportovní kariéru některých fotbalistů až o pět let.