“Bylo to vytvořené takovým stylem, že když jsem já dostal velkou sodu, tak ji budu předávat dál. Takže se šikanovalo, na kluky se řvalo a úplně zbytečně se jim dělaly naschvály. Až po roce a půl jste už byli už tak zvaní super mazáci a netýkaly se vás žádné šikany. Když se na vojně praktikovalo tak zvané trhání holubých brk, tak jsem se rozhodl, že to dělat nebudu. Každá rota měla takový svůj rituál, kterým povyšovala kluka, který byl rok na vojně, do druhého roku, takže se z něj stával mazák. Každá rota to dělala jinak. Někde se tak zvaně vykopávaly brka, což znamená, že se ten dotyčný přehnul přivázaný přes stůl a mazáci se rozbíhali a kopali jej do zadku. Soutěžilo se v tom, jak daleko s tím stolem popojede. Vím, že na pontonové rotě vzali pádlo a přes holé břicho se mlátilo pádlem. Ale dovedete si představit opilého, dospělého chlapa, který vojáka, který je přivázaný k posteli, mlátí přes břicho dvanáctkrát za každý měsíc? U nás na rotě byla specializace taková, že se voják přivázal k posteli tváří dolů, bylo mu vidět nahé pozadí a protože jsme jako ženisti pracovali s kleštičkami, tak se vyvářely v ešusu kombinačky a trhalo se ze zadku maso. Doslova a do písmene. Byla to dost sadistická a ošklivá věc. Bohužel o tom věděli i velitelé, protože když jsem šel druhý den do služby, můj velitel roty se mě ptal, jaká byla brka. Měl takový klacíček a praštil mě přes zadek. Takže moc dobře věděl, co a jak. Já sotva chodil, protože jak mi to na zadku mokvalo, byla to velmi nepříjemná záležitost. Tak jsem se rozhodl, že to dělat nebudu. Jé, to bylo pozdvižení!”