Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.
Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)
Moci studovat jazyky a cestovat je naprosto úžasná věc
narozen 23. dubna 959 v Jablonci nad Nisou
zažil srpnovou okupaci roku 1968
pracoval jako asistent ve filmových ateliérech
během sametové revoluce se angažoval v Občanském fóru v Jablonci
Zbyněk Šolc se narodil 23. dubna 1959 v Jablonci nad Nisou. V severočeském městě prožil dětství, dospívání i dospělost. V šedesátých letech, kdy vyrůstal, panovalo ve společnosti uvolnění. V roce 1968 přišlo takzvané pražské jaro. Lidé se najednou cítili svobodnější než dřív. Vše uťala násilná invaze armád Varšavské smlouvy 21. srpna „Dozvěděli jsme se, že naše republika je okupovaná, že přijely tanky. Maminka plakala.“
Zbyněk jako devítiletý ještě nemohl zcela chápat, co se děje, i přesto tíživou situaci pociťoval. „My jsme to jako děcka brali spíš jako hru. S bráchou jsme lítali po zahradě, měli jsme takový dřevěný pušky a čekali jsme na to, až přijedou ruský tanky, protože se říkalo, že pojedou přes Jablonec. K tomu ale nakonec nedošlo.“
Netrvalo to dlouho a komunistický režim se začal znovu upevňovat. Nastala takzvaná normalizace. V sedmdesátých letech pracoval Zbyněk jako asistent výroby ve filmových ateliérech. Později našel zaměstnání v knihovně v audiovizuálním středisku. Tam se náhodně setkal s bývalým letcem Royal Air Force (RAF) generálmajorem Karlem Mrázkem.
„Přišel tam takovej stařičkej pán o holi, přišel až nahoru, tak jsem vyšel z kanceláře a říkám: ˏDobrý den, co byste si přál?ˊ a on říká: ˏJá se jmenuju Mrázek...Já jsem bojoval v letecký bitvě o Velkou Británii.ˊ“ Setkání s Karlem Mrázkem má pro Zbyňka velký význam. „To, co mi vyprávěl, bylo úžasný.“
Následující léta Zbyněk prožil bez větších problémů. Jen jednou se dostal do nepříjemné situace. Na počátku osmdesátých let slavil v jedné z jabloneckých restaurací s přáteli narozeniny. Když se vraceli v pozdních hodinách domů, Zbyňka napadlo vzít si vlajku a pověsit si ji na ramena, která měla sloužit jako výzdoba na nadcházející oslavy prvního máje. Celou scénu zahlédli příslušníci Veřejné bezpečnosti. Zbyňka neprodleně odvedli k výslechu.
„Všechno jsem jim popisoval, tak se to sepsalo a dali mi to podepsat. Já jsem vytáhl z kapsy propisovačku a začal jsem opravovat hrubky. Řekl jsem, že když mám něco podepsat, tak to musí být česky a takovouhle slátaninu nepodepíšu. Načež mi vytrhl propisku a začal zuřit, co si to dovoluju.“ Zbyněk nakonec vyvázl bez postihu.
Když dne 17. listopadu roku 1989 policejní oddíly brutálně potlačily pokojnou studentskou manifestaci, zdálo se, že v ostatních koutech republiky půjde život normálně dál. Nějaký čas trvalo, než se zvěst o tom, co se v Praze na Národní třídě stalo, rozšířila i na venkov. Když se ke Zbyňkovi dostala videokazeta, na které byly záběry policejního zásahu, nechtěl věřit svým očím, jak brutálně byli studenti napadeni.
Revoluce se nakonec rozšířila do všech koutů země a Jablonec nebyl výjimkou. Zbyněk se připojil k místnímu Občanskému fóru (OF) a zařizoval aparaturu potřebnou k ozvučení projevů na mítincích. „Každej den jsme se scházeli na náměstí vždycky v 16:00 a začínalo se tradičně hymnou a mezitím nám studenti z Prahy vozili různá prohlášení.“ Sametovou revoluci prožil Zbyněk velmi intenzivně a pak přišel zdárný konec.
© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy našich sousedů
Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy našich sousedů (Justýna Malínská (Jirásková))