„Jednou se mi stalo omylem, že jsme na sjezdu strany uvedli duchovní hudbu. Spíš bych se snažil neprovokovat, ale program jsme hlásili rok dopředu. Zapomněl jsem, že to bude ke sjezdu, a tam právě zaznělo Kyrie eleison Henka Badingse a další podobné skladby. Dozvěděl jsem se, že se o tom na krajském výboru strany baví, co jsem to udělal. Tak jsem se na to připravil a vystřihl jsem si z Rudého práva malý článeček. Psalo se tam, že soudruh Fojtík se členy ideologické komise po jednání v Bratislavě navštívili večerní představení Händelova Mesiáše. To jsem si vystřihl a s radostí jsem čekal, že si mě zavolají, ale k mému smutku nezavolali.“
„Repertoár jsem si sestavoval sám. Jednou byla legrační komplikace u malých dětí. To je úsměvná historie a svědčí o tom, jací tam (v KSČ) byli lidé. Jednou někdo přišel za mým ředitelem, i mě tam zavolali, a nelíbilo se jim, že budeme zpívat Zamotanou písničku. To je písnička, kde se zpívá melodie Na Bílé hoře a do toho ještě další písnička, proto písnička zamotaná. Ptali se mě, co je zamotané, a jestli bychom to nemohli přejmenovat. Já jsem vysvětloval, že děti prvnáčci určitě nezpívají nic politického. Z toho jsem neustoupil a pochopili, že ‚zamotaná‘ není útok na režim. Nakonec jsme ji zpívali.“
„Chodil jsem do náboženství. Fara byla naproti škole. U plotu se často setkával pan farář s mým tatínkem a dlouze spolu diskutovali, třeba když šel tatínek na zahradu. Tři čtvrtě hodiny probírali různé otázky. By to jeho kamarád a pro mě moc hodný člověk, pan farář Kolaja. Byl jsem u svatého přijímání a do třetí třídy jsem chodil do kostela, ale pak (školní) inspektor ze Šumperka doporučil tatínkovi, že to není vhodné. Takže od čtvrté třídy jsem už do náboženství nechodil. Ale protože maminka, babička i dědeček chodili dál do kostela, tak jsem i já třeba na májové mše chodíval.“
Jiří Skopal se narodil 15. srpna 1947 do rodiny řídícího učitele, dětství prožil na moravské vesnici Zvole u Zábřeha na Moravě. Tatínek, všestranný muzikant, vedl syna Jiřího odmala k hudbě. V nadšené poválečné budovatelské atmosféře vstoupil otec do KSČ, aby pomohl budovat lepší společenské podmínky pro všechny. Babička z matčiny strany dobrovolně odevzdala svůj statek státu z obavy o budoucnost dětí a vnoučat. Hudební všestrannost Jiřího Skopala doplňovala všestrannost sokolská. Jiří Skopal hrál díky otci na housle, klavír, akordeon, klarinet a saxofon. Vystudoval jedenáctiletku v Zábřehu na Moravě. Pak v letech 1965–1969 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci matematiku a hudební výchovu. V roce 1965 byl mezi vybranými studenty, kteří se mohli účastnit tělocvičného setkání na spartakiádě v Praze. V roce 1970 se oženil s manželkou Květou a postupně se narodily děti Jiří a Jana. Po srpnu 1968 nemohl jako nestraník nastoupit na doktorát v Olomouci. V dalším studiu pokračoval v Hradci Králové. Do strany vstoupil se zájmem měnit věci k lepšímu po vzoru otce. Od roku 1977 byl sbormistrem královéhradeckého dětského sboru Jitro. Se sborem vyjel na desítky turné po celém světě a měl tak možnost srovnání různých životních úrovní. V roce 1982 založil chlapecký sbor Boni pueri. Ve své akademické dráze se věnoval především didaktice hudební výchovy a sbormistrovství. V roce 1998 dosáhl v této specializaci akademické hodnosti profesora. V době natáčení žil, pracoval a stále sportoval v Hradci Králové.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
