Václav Půža

* 1931

  • "Tenkrát nás [do Benziny] vzali a asi po čtyřech letech, protože já tam byl od roku 1954, vyhodili mě: 24. dubna 1958. Byl jsem ženatý, kluk se narodil, plný dluhů. Říkal jsem, že může přijít někdo agitovat na prvního máje, tak ho vykopnu až na ulici. Jak říkám, to bylo tím, že otec byl za první republiky starostou, tak se komunisti mstili na dětech. V devatenácti letech měly takovéhle posudky."

  • "Těm, co chodili... se říkalo partyzáni ‚za pět minut dvanáct‘. Ne, že by byli partyzány, ale až po válce, když si sehnali flinty. V lesích se dělaly za války bunkry. Skoro každá rodina měla za války v lese bunkr. Slídili tam v lese a našli nějakého bývalého esesmana [Němce Vytlačila], neměl ani nohu, měl protézu a už byl na konci války doma. Měl esesmany pozvat [v době Pražského povstání]. Přišel nějaký z těch [českých obyvatel], co chodili po Němcích, sedli si na škarpu a čekali. Když přišel s bičem, třískal do [Vytlačila] jak dobytek. To se mi ten člověk [český obyvatel Věžnice] strašně zprotivil, jak bezbranného bil, když držel prázdnou, placatou tašku nad hlavou. A on do [Vytlačila] řezal, i když ho prosil. Řezal ho… Dotáhli ho sem na hřbitov [v Polné], tam si musel vykopat za kostelem hrob a tam ho odstřelili."

  • "Jak tady byli Rusáci, [vzpomínám si], že jsme s jedním Rusákem chodili po Němcích. Ten už byl chytrý, že jak půjdou do Ruska, vybíral Němcům broušené sklo. Odstrčil babu, otevřel příborníky, a co bylo broušené, všechno dával do koše. My mu to nosili." – "Chodili jste jako jeho doprovod?" – "My jsme mu to nosili. Přišli jsme do jednoho baráku, kde byla mladá Němka. Chlap padl ve válce. Odstrčil ji, zamkl, vyhnal nás ven, odrbal ji. Pak nás pustil, vybral jí kredenc s broušeným nádobím a sklem. Nám to bylo tenkrát jedno, jako klukům."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Polná, 13.01.2025

    (audio)
    délka: 01:57:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Vysočina
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vyhnal nás ven, vrhl se na ženu a vybral kredenc broušeného skla

Václav Půža, 50. léta
Václav Půža, 50. léta
zdroj: archiv pamětníka

Václav Půža se narodil 7. září 1931 v obci Věžnice na Vysočině, která se nacházela v oblasti německého jazykového ostrova. Byl nejmladším potomkem Jana a Marie Půžových, kteří hospodařili na 23 hektarech zemědělské půdy. V roce 1941 přišel o matku a o dva roky později nacisté zatkli a ve Vratislavi popravili jeho strýce, odbojáře Josefa Půžu. Období druhé světové války a její závěr prožil ve Věžnici, kde se stal svědkem rabování, násilného chování vojáka Rudé armády, několikatýdenního pobytu rumunské armády i odsunu německého obyvatelstva. Po válce studoval na hospodářské zimní škole v Polné a následně na zemědělské škole v Humpolci. Po ukončení studií nastoupil jako praktikant na státní statek v Lípě, kde se setkal s odsouzeným správcem statku Paroubkem i s Jiřím Reynkem, pozdějším překladatelem a synem básníka Bohuslava Reynka. V letech 1952–1954 absolvoval vojenskou službu na Slovensku (mimo jiné ve Vojenském výcvikovém středisku Lešť – Oremov Laz). Mezitím jejich rodinné hospodářství čelilo sílícímu kolektivizačnímu tlaku. V roce 1958 byl z třídních důvodů propuštěn z podniku Benzina Šlapanov. Následně nastoupil do Kovošrotu v Jihlavě, kde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1991. Po pádu komunistického režimu se dočkal mimosoudní rehabilitace za nespravedlivé propuštění. V roce 2021 oslavil 90. narozeniny. V době natáčení v lednu 2025 žil v Polné.