Praha je pro mě pořád hlavním městem, i když žiji v jiném státě
Jozef Német se narodil 2. února 1951 v Michalovcích na východním Slovensku jako třetí ze šesti dětí. Maminka pocházela z Handlové, kde byla za války zraněna při bombardování. Dědeček, se kterým bydleli, provozoval obuvnickou živnost. Komunisté mu zakázali vyrábět novou obuv, směl jen spravovat tu starou, to ho ale nedokázalo uživit. Jozefův otec vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ), aby mohly děti studovat a on měl jako elektromontér lepší práci. Vzpomíná na radost, když v roce 1961 vyletěl do vesmíru Jurij Gagarin. Jozef Német absolvoval základní školu v Michalovcích a střední průmyslovou školu v Humenném. Se školním volejbalovým družstvem vyhrál v roce 1968 celostátní soutěž. 21. srpna 1968 viděl, když Michalovcemi projížděla kolona sovětských vojáků. Vystudoval Chemicko-technologickou fakultu Slovenské vysoké školy chemické a věnoval se výrobě keramiky v různých závodech na Slovensku. Ve třetím a čtvrtém ročníku absolvoval takzvanou vojenskou přípravku, po promoci pak narukoval už jen na rok. Měsíc strávil v Podbořanech a zbytek v Chebu. Po návratu pracoval v podniku Kerko v Tomašovcích a poté v malé výrobně majoliky v Pozdišovcích. Jako bezpartajní nesměl zastávat vedoucí funkce, na místo mistra se dostal až těsně před revolucí. Ještě za komunismu jej navrhli na soudce z lidu, dělal jej pak čtyři roky. Na východě Slovenska dlouho netušili, že by se mohl komunistický režim zhroutit, první vlaštovkou byla až svíčková manifestace v Bratislavě v březnu 1988. Účastnil se veřejných shromáždění i podnikových jednání s vedením. Při prvních svobodných volbách byl zvolen poslancem Slovenské národní rady za stranu Veřejnost proti násilí. Po skončení mandátu pracoval ve velkoskladu s potravinami. Vzpomíná s lítostí na rozdělení Československa a Prahu dodnes považuje za svoje hlavní město, kde žijí i obě jeho děti. Posledních 25 let provozoval s manželkou trafiku, dnes už je v důchodu. Žije na Slovensku v Michalovcích.