Pavel Minář

* 1958

  • "Pak bohužel přichází rok 1975, od června roku 1969 se Hanička otevírá oficiálně, v létě 1975 existuje zápis o jednání s Federálním ministerstvem vnitra za účasti vojenské správy v Pardubicích, a jednoznačně přichází tvrdý požadavek na ukončení činnosti provozování expozice a předání objektu Federálnímu ministru vnitra. To je období, které je velmi zajímavé a je poznamenáno přestavbou tvrze Hanička i politickými poměry. Tam jsem se dostal do styku se složkou [Sboru národní bezpečnosti], které se říkalo Státní bezpečnost, protože ta se o Haničku starala. Útvar StB s označením úsek 040TMV Kahan, který zajišťoval kompletní činnost Haničky. Nicméně objekt měl sloužit pro úkol centrály StB."

  • "Denně jsem při prohlídkách atakován otázkami, zdali jsme se měli bránit. To jsou věci, které budou lidi neustále zajímat. Na jednu stranu nemohu říct ne, ale nemohu říct ani ano. Musím respektovat historický vývoj a že ti, kteří zodpovídali za obranu, generál Krejčí a další, jednoznačně něco doporučili v krizových dnech vedení státu. To něco bylo to, co se odehrálo. Ne že bychom schvalovali mnichovský protokol, to ani náhodou. Ale vycházelo to z reálné situace, kdy tito lidé viděli, že přestože jsme měli podepsány různé spojenecké záležitosti, tak bylo zřejmé, že ty strany je plnit nebudou. To znamená vrhnout v té době přes milion dvě stě tisíc vojáků ve zbrani, mohlo jich být i víc. Dneska asi zaznamenáváte – každý pořad mluví o všeobecné mobilizaci. Ta ale v roce 1938 neproběhla. Všeobecná mobilizace bere i dědky jako jsem já, ale tehdy to bylo do čtyřiceti let věku a specialisté druhých záloh, to znamená, že připravenost byla vysoká, předpoklady byly vysoké. Ale figuruje tam mezinárodní spolupráce, která nenastala. Podle toho mála informací, které jsem měl možnost zaznamenat, to bylo velmi deprimující. Nicméně republika skončila, opevnění se dostalo do Německa, u nás na Rokytnicku přímo do Říše."

  • „Chodilo se škrábat brambory a směna byla podřízena dozorčímu kuchyně. Když skončilo vydávání stravy, tak máslo se třeba krájelo určitým způsobem. Kostka másla se nakrájela tak, aby byla na kostičky, a rozdávala se na mazání chleba jednotlivcům. Odpoledne a večer se stalo, že máslo se nespotřebovalo všechno, ale bylo vydáno ze skladu. Tak jsme to vzali do vojenského pláště, dali ho směnařům, ti to dali na rotu a tam se to večer snědlo. Pokud to byl ztužený tuk, tak jsme si udělali třeba topinky. Jednou se mi stalo, že jsem to po směnaři poslal do kasáren. Na bráně tehdy sloužil proviantní důstojník praporu, směnaře chytil, zeptal se, kdo mu to dal. Měl jsem pak výstup na sobotním nástupu pluku. Byl jsem označen za živla, který poškozuje dobré socialistické vztahy a možná i něco rozkrádá, protože jsem klukům poslal zbytky jako cibuli, chleba a sádlo, které by se jinak naházely do plastových nádob a odvezlo by se to prasatům. Tak jsem tam vystoupil, velitel pluku hřímal, že soudruzi si ze mě nemají brát příklad, a určil mě k hlášení k veliteli, což byl podplukovník Chýla, jestli si dobře pamatuji. Napochodoval jsem tam a zahlásil jsem se. Byl to starý zkušený chlap, který se na mě koukl a řekl mi, ať se příště nenechám chytit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 08.03.2024

    (audio)
    délka: 02:43:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Z Haničky jsme odstranili, co tam socialismus nanesl

Pavel Minář v roce 2024
Pavel Minář v roce 2024
zdroj: Post Bellum

Pavel Minář se narodil 6. března roku 1958. S rodiči a o osm let mladší sestrou žil v Žamberku. Po základní škole začal studovat na Střední škole železniční v Letohradu, kterou úspěšně dokončil v roce 1977. O rok později nastoupil na povinnou vojenskou službu k ženistům. Během vojny absolvoval poddůstojnickou školu ve slovenské Seredi. V 80. letech pracoval ve stavební firmě, kde zůstal až do pádu železné opony. Na začátku 90. let nastoupil k finanční stráži do Mladkova, později se dostal do Hradce Králové, kde řešil velké daňové úniky a mimo jiné mediálně známé kauzy. Od roku 2003 pracoval pro ministerstvo financí a o pět let později začal působit jako správce tvrze Hanička v Rokytnici v Orlických horách. Povedlo se mu mimo jiné zrekonstruovat dělostřelecký srub tak, jak vypadal bezprostředně po druhé světové válce. V roce 2024 žil pamětník v Žamberku a stále působil jako správce tvrze Hanička.