Jiří Mika

* 1954

  • „Přijel jsem v pondělí ráno do Prahy, vystoupil jsem na Staroměstském náměstí z metra, došel jsem do Dušní ulice do školy a všichni naši studenti stáli před školou, že půjdou manifestovat. Náš pan ředitel rychle svolal poradu do sborovny a rozhodl, že kantoři půjdou se studenty na manifestaci a já zůstanu hlídat školu v uvozovkách. Takže pan ředitel to rozhodl takhle. My jsme vyrazili do Prahy se studenty. Bylo zajímavé, že ne každá škola k tomu takhle přistupovala, poněvadž si vzpomínám, že u nějaké školy, myslím, že to bylo v Masné ulici tehdy, naši studenti povykovali, křičeli na ty studenty, co byli v té škole, ale oni je zamkli a ze školy je nepustili. My jsme teda šli po Příkopech, po té spodní části Václavského náměstí, po Můstku, Národní třídou, po nábřeží, pak zpátky k té škole. A to už vlastně na filozofické fakultě fungoval takový ten studentský stávkový výbor, takže ty naši studenti někteří zaběhli na tu filozofickou fakultu, tam už dostali různé letáky. A vlastně tím v té naší škole také začala studentská stávka.“

  • „V té osmičce a pak i ještě v té devítce to bylo ve škole hodně zajímavé, protože jsme se dozvídali spoustu věcí, o kterých dřív se vůbec nemluvilo. Měli jsme třeba výbornou paní učitelku na češtinu, která s náma jezdila do divadel. Dokonce si pamatuju, že jsme s tou paní učitelkou viděli hru Karla Čapka Matka, kde ještě hrála paní Scheinpflugová, což byla vlastně manželka Karla Čapka. Čili i v té škole jsme vnímali takové to uvolnění a to prostě tím příjezdem sovětských armád všechno skončilo.“

  • „Bylo to hezké dětství, protože jsem bydlel v domečku těsně u lesa, takže jsem v podstatě svoje první léta strávil v kontaktu s lesem, s přírodou. Měli jsme velikou zahradu s ovocnými stromy, měl jsem psa, takže jsem opravdu žil v té přírodě hned od samých začátků, co jsem se narodil. Než jsem šel do školy, do první třídy, tak se naši přestěhovali do Kyšic, to je také taková vesnice tady kousek od Kladna, asi sedm kilometrů od Kladna. No a tam už jsem pak bydlel delší dobu, v těch Kyšicích. A zase, tam jsme bydleli sice u silnice, ale moje nejlepší léta, nebo nejlepší zábava byla taková, že jsem s kamarády běhal do lesa, protože i tam kousek od našeho bydliště byl les, pole. Takže ten kontakt s tou přírodou jsem měl vlastně celé to svoje mládí. A já to říkám proto, že i vlastně v tom životě jsem tu přírodu vyhledával, často jsem se tam vracel, takže uvidíte, že skutečně ten les byl pro mě důležitý.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kladno, 29.11.2023

    (audio)
    délka: 01:09:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tramping mám spojený s kamarády, přírodou a pocitem svobody

Jiří Mika
Jiří Mika
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Mika se narodil 6. ledna 1954 v Kladně a od dětství trávil hodně času v přírodě. V době uvolnění Pražského jara založil s kamarády pionýrský oddíl inspirovaný knížkami Jaroslava Foglara, od středoškolských let se toulal jako tramp. V letech 1973–1978 studoval na ČVUT, po škole pracoval ve Vodních stavbách. Sametovou revoluci prožil jako učitel na střední škole v pražské Dušní ulici. Jeho celoživotním zájmem byla literatura, a i proto byl rád, že v devadesátých letech nastoupil do Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR, kde působil jako bibliograf a správce a spolutvůrce databází. V roce 1997 přešel do Středočeské knihovny v Kladně, kde měl také na starosti automatizaci databáze a výpůjčního systému, ale také řídil rekonstrukci budovy. Od roku 2012 byl ředitelem knihovny a v roce 2017 odešel do důchodu. Jeho celoživotním zájmem je mimo jiné také hra na kytaru, hraje v jazzové skupině Starej pán. V roce 2023 žil v Kladně.