"Ve čtvrté třídě byl nábor do Pionýra. Faktem je, že se nás nikdo neptal a v podstatě jsme do Pionýra byly zapsány. Když jsem šla pak domů a náhodou jsem ten šátek měla na sobě, tak jsem ho musela dole v přízemí sundat, protože taťuna nesměl vědět, že jsem v Pionýru."
"Třicátého prvního července řekla moje mamina, ať si sbalíme panenky, že se budeme stěhovat. Mamina tohle vůči nám dětem zvládala velmi dobře, protože nechtěla, abychom věděly, že se děje něco velmi špatného. Naložili tedy náš nábytek na nákladní auto a taťuna seděl před domem v křesle. Na stěhování byli najati cikáni, kteří se ptali, proč jim táta nepomáhá. On jim řekl, že se stěhovat nechce. Ti cikáni se sebrali a odešli, řekli, že proti jeho vůli to dělat nebudou."
"Bydlela jsem na Spořilově, vyšla jsem z domu a nejela tramvaj. Takže jsem pěšky šla směrem k centru a tam už se děly věci. Fakt je, že to byla doba, kdy první tři dni maminy stály fronty u potravin a já měla doma asi pět tatranek a těch pár dní jsem prožila na těch tatrankách, protože jsem nestála ty fronty. Chodili jsme po Václaváku a přesvědčovali ty chudáky vojáky, že tady žádná kontrarevoluce není. Pak jsem došla až k rozhlasu, tam odtud mám jednu nábojnici. Tam tenkrát někdo přijel, dal povel a ti kluci to tam pokropili."
Milena Kozumplíková se narodila 7. března roku 1947. Pochází ze starého zemědělského rodu, její tatínek hospodařil na statku v obci Břešťany ve středních Čechách. V roce 1950 komunističtí funkcionáři rodině znárodnili veškerý majetek, o rok později se Milena, její rodiče a mladší sestra museli z domu vystěhovat. Pamětnice navzdory výborným studijním výsledkům vycházela ze základní školy s cejchem dcery statkáře a nedostala doporučení k dalšímu studiu. Nakonec nastoupila na průmyslovku do Karlových Varech, kterou úspěšně dokončila v roce 1966. Po studiu odešla do Prahy, kde v roce 1968 získala místo na Geologickém ústavu Akademie věd. Tam pracovala dalších třicet let. Během sametové revoluce v listopadu roku 1989 vstoupila do Občanského fóra, za které o rok později kandidovala do zastupitelstva městské části Praha 3. V roce 1998 se stala místostarostkou a o devět let později starostkou Prahy 3 za Občanskou demokratickou stranu. Když ukončila svou aktivní politickou kariéru, založila nadační fond Karla Hartiga, který mapuje osudy účastníků 2. a 3. odboje na Praze 3. V roce 2023 žila Milena Kozumplíková v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
