Ing. Jiří Boček

* 1957

  • „Začínáme trošku střízlivět z toho svatého nadšení, že všechno, co je privátní, je skvělé a všechno, co je státní, je mizerné. Já jsem nikdy nesouhlasil s tím, když jsem se v rámci Budějovic, jižních Čech, setkal s politiky... Tady bylo takové heslo devadesátých let: Obec, stát je špatný hospodář. To by se mělo všechno zprivatizovat. Já jsem vždycky říkal: 'Není především důležité, jací jsou u toho lidi, jak fungují a jaké mají výsledky? Je předpokladem stoprocentního úspěchu jenom to, že to bude mít privátní vlastník?' To byly provokativní otázky na tehdejší dobu.“

  • „Nakonec v roce 1990 ředitele odvolali. Myslím si, že to bylo 1990. Vzali ho na Jihočeské pivovary a místo něho jmenovali kolegu Tolara. Ten to nějakou dobu dělal. Pak začaly diskuse kolem privatizace neprivatizace Anheuser-Busch, kdo se s kým sešel, kdo se s kým nesešel a tak dále. Potom, jestli se nepletu, někdy v březnu 1991, ministr zemědělství poslal svého náměstka s odvolacím dekretem k řediteli Tolarovi. Nastalo vakuum, kdo to bude dál řídit. Načež za mnou přišel kolega Tolar a povídá: ,Vezmi to, přestože jsi to odmítl, protože sem dosadí někoho cizího a bude to blbé.´ Potom se k tomu připojily odbory a nějak to domlouvaly. Ministr řekl: ,Dobře, já podepíšu provizorní jmenovací dekret. Bude tam ještě taková dohlížecí komise.´ Takže mi udělal dohlížecí komisi nad tím, jak funguji nebo jak budu fungovat jako ředitel. Nakonec v srpnu 1991 komisi zrušil. A pak už to zbylo na mně.“

  • „Nezapomeňte, že byl určitý systém. Já jsem se do tohohle systému dostal díky tomu, že jsem měl velmi dobré výsledky na střední škole. Ředitel příslušné školy zase obvodní organizaci odpovídal za to, že bude vybírat mladé nadějné kádry jako budoucí členy komunistické strany. Takže když jsem byl asi ve třetím ročníku, na začátku čtvrťáku, tak přišel ředitel školy, strašně přísný pán. My jsme se před ním všichni klepali. A teď si vás posadí do ředitelny a začne vám vysvětlovat, že si vás vybral jako kandidáta komunistické strany. Mně spadla brada. Ale věděl jsem, že táta byl komunista, tak jsem říkal: ,Tak dobře, já se zeptám doma.' Tak jsem jel domů, zeptal jsem se táty, co on na to. Řekl mi: ,Hele, je to tvoje rozhodnutí.' A protože jsem kopíroval tátu, měl jsem ho jako svůj životní vzor, tak jsem řekl: ,Dobře, tak já to zkusím.' Musela jste mít nějaké tři garanty nebo jak se jim říkalo. To jste musela jít za nějakými zocelenými komunisty, kteří se vám podepsali pod přihlášku, jako že budete kandidát. Dva nebo tři roky byla nějaká kandidátská lhůta a zároveň jste hned dostala funkci. Najednou jste byla předseda SSM [Socialistický svaz mládeže], protože to musí dělat mladý komunista nebo potenciální komunista. V tu ránu jste spadla do toho systému a už se to s vámi táhlo jako červená nit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 25.09.2023

    (audio)
    délka: 02:39:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 09.01.2024

    (audio)
    délka: 37:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mým záměrem bylo vybudovat úspěšný pivovar

Jiří Boček, 1977
Jiří Boček, 1977
zdroj: Archív pamětníka

Jiří Boček se narodil 25. září 1957 Karlu a Vlastě Bočkovým. Jeho život byl již od útlého věku spojen s výrobou piva a pivovarem Budějovický Budvar n. p. (dále jen Budvar). Jeho otec pracoval v Budvaru na různých pozicích celý život, v 60. letech zastával pozici podsládka, později byl ředitelem podniku. V roce 1972 nastoupil pamětník v Českých Budějovicích do učení na sladovníka, po roce přestoupil na Střední průmyslovou školu potravinářské technologie na pražské Výtoni, po které následovalo studium Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT), kde v roce 1982 promoval. Během studia na vysoké škole vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ), pracoval zejména v Socialistickém svazu mládeže (SSM). V roce 1983 nastoupil jako technolog do Budvaru. Na základě svých zkušeností z doby strávené v pivovaru přesně a detailně popisuje tehdejší plánované socialistické hospodářství a jeho vliv na fungování podniku. Po roce 1989 vystoupil z KSČ. V roce 1991 vystřídal na pozici ředitele Budvaru odvolaného Josefa Tolara. Jako ředitel stál za velkou porevoluční proměnou pivovaru. Museli se vyrovnat s přechodem ze socialistického ke kapitalistickému hospodářství. Jeho agendou nebyla pouze přestavba tehdy zastaralého, technicky nevyhovujícího pivovaru, ale i známkoprávními spory. Musel čelit příchodu zahraničního kapitálu, diskusím o statutu národního podniku. Po 33 letech v roce 2016 z Budvaru odešel. Poté pracoval v několika dozorčích radách (Nemocnice České Budějovice, Teplárna). V roce 2023 žil se svou rodinou nedaleko Českých Budějovic.