Srpnová invaze zasáhla do osudů všech z hradeckého rozhlasu
Stáhnout obrázek
Igor Froněk se narodil 18. února 1946 ve Svitavách manželům Froňkovým. Maminka Tamara Džemelová pocházela z Rostova na Donu (SSSR) a se svým budoucím manželem Karlem Froňkem se seznámila za války během nucených prací v německém Ulmu. V roce 1953 odjel tehdy sedmiletý Igor s maminkou a mladší sestrou do maminčina rodiště. Na hranicích je sovětští vojáci zatkli a odvezli do věznice v Mukačevě. Po několika měsících prověřování důvodů jejich návratu je pustili k babičce do Rostova na Donu. Otec přijel za rodinou až po roce, ale to už maminka vyřizovala dokumenty pro návrat do Československa. Zpátky do Svitav se vrátili v roce 1955 a po roce za nimi přijela natrvalo i rostovská babička. Přestěhovali se do Jeseníku, kde Igor Froněk dokončil základní školu. Pokračoval na filmové škole v Čimelicích a po studiích v roce 1967 nastoupil jako technik u Československého rozhlasu v Hradci Králové. Tam pracoval i jednadvacátého srpna 1968, když vstoupila na území Československa vojska Varšavské smlouvy. A byl mezi zaměstnanci, kteří se aktivně účastnili improvizovaného vysílání Československého rozhlasu z Hradce Králové. Po nástupu normalizace prověrkami prošel, ale v roce 1978 byl stejně propuštěn. Půl roku nemohl najít práci, až skončil v třídírně dopisů na poště. Po roce získal práci jako zvukový režisér v Černém divadle Jiřího Srnce. V roce 1982 začal pracovat jako zvukový režisér ve vokálním souboru Linha Singers. Od roku 1979 byl v hledáčku Státní bezpečnosti, podobně jako většina jeho rozhlasových kolegů ze srpna 1968. StB na něho jako prověřovanou osobu vedla spis od listopadu 1979, po půl roce ho převedla na signální svazek pod krycím jménem Ivo (KR-984675 MV) a od roku 1983 vedla Igora Froňka jako agenta pod krycím jménem Vopršal. Tuto skutečnost se Igor Froněk dozvěděl až v devadesátých letech. Protože spolupráci s StB vědomě nepodepsal, zvažoval očistu jména před soudem. Po sametové revoluci se Igor Froněk vrátil k práci pro rozhlas. V roce 1997 byl ředitelem první soukromé východočeské televize. V roce 2024 žil v Příbrami.
