Válka i komunismus rozdělily naši rodinu navždy
Stáhnout obrázek
Růžena Černíková, rozená Chramostová, se narodila 16. února 1929 v Milevsku. Její otec Ladislav Chramosta pracoval u tehdejší berní správy, matka Anna Vaňková byla v domácnosti. Rodina se stěhovala kvůli otcově zaměstnání, až se v roce 1939 usadili v Písku, odkud pocházela matčina rodina. Prarodiče Eduard a Josefa Vaňkovi provozovali v Písku biograf, který museli po roce 1918 prodat. Za války došlo k zatčení strýce Jiřího Beneše za poslech ilegálního vysílání. Zemřel ve věznici na Pankráci. Strýce Eduarda Vaňka zabil ostřelovač během Pražského povstání. Teta Věra Vaňková s manželem Ing. Viktorem Ferdou, který byl Žid, prozíravě uprchli z Československa a v Londýně pracovali pro exilovou vládu. V roce 1949 opět emigrovali. Růžena Černíková maturovala v roce 1948 na píseckém gymnáziu. Komunistický režim tvrdě postihl její bývalé spolužáky, kteří byli zatčeni StB a odsouzeni k dlouholetým trestům. V srpnu 1948 se provdala za neodsunutého Rakušana Helmuta Pankratze a přestěhovala se za ním do obce Lenora poblíž rakouských hranic. Její manžel se kolem roku 1953 kvůli diskriminaci vystěhoval do Rakouska, zatímco Růžena Černíková zůstala s roční dcerou v Lenoře. Poté přišla o bydlení a vrátila se k rodičům do Písku. S manželem udržovali přátelský kontakt, ale ke společnému soužití již nedošlo. Rozvedli se formálně po deseti letech. Od 50. let pracovala v Jihočeské Frutě jako dělnice, později v kanceláři. V roce 1957 její nadřízený Antonín Liška emigroval se svou rodinou na Západ v cisterně nákladního vlaku, což dopadlo i na ni, a pro výstrahu byla s dalšími kolegy přeřazena na těžkou manuální práci. V roce 1960 se podruhé vdala za Jaromíra Černíka. V době srpnové okupace 1968 byli v Rakousku a zvažovali emigraci, ale nakonec se vrátili. Od roku 1983 působila jako soudní překladatelka angličtiny a němčiny, pracovala ve Výzkumném ústavu leteckého stavebnictví a specializovala se na právní překlady. Po roce 1989 se setkala se svou tetou Věrou Ferdovou, která přijela po čtyřiceti letech na návštěvu. Až do svých 95 let, tedy do srpna 2025, pracovala jako překladatelka. V roce 2025 žila v Písku.
