Bedřich Ziegler

„Tady ve Varech jsme hráli v letňáku, byl to nějaký festival. A protože každý muzikant by měl být trošku jiný než ostatní, něčím se před diváky odlišovat, tak já jsem nosil na koncerty na hlavě skládací cylindr po dědovi našeho zvukaře, z první republiky. A k tomu mi dal ještě fiží. Hráli jsme v letním kině ve Varech. A můj kytarista Karel Idlbek měl takové kimono s čínskými znaky. No a když jsme dohráli, přišli chlapi v kabátech: ,Tak pojďte.’ No tak jsme šli. Odvezli nás na policejní stanici ve Varech, na gestapo, jak se tomu říkalo. A tam výslech. A já jsem se ptal, o co jde, a on [policista] mi řekl: ,Jak si můžete dovolit v socialistickém zřízení ztvárňovat představitele buržoazní společnosti?’ Já jsem na něj koukal a myslel jsem, že to je nějaký vtip. Tak jsem mu říkal: ,Heleďte, vás je škoda, vy byste mohl psát knížky nebo něco takového. Nebo nějaké filmy, scénáře.’ A v tu ránu jsem ji měl, že jo. Dostal jsem obuchem. Tak potom nás pustili a už jsem ten cylindr nikdy na hlavu nevzal.“