Augustin Žák

„Jezdilo [na zájezdy hokejistů na Západ] 'vočko' vždycky. Dobré to bylo na hranicích, protože na hranicích nás nikdy nekontrolovali, protože vojáci a celníci [měli nadstandardní vztahy]. Takže my kdybychom provezli slona, tak to bylo jedno. Ale jezdilo s námi 'vočko', a právě vždycky když jsme přijeli ze zájezdu, tak přijel kontráš na Duklu. A každý jsme k němu chodil a ptali se nás: ,Jak ses měl? S kým jsi mluvil?’ A my jsme znali Vojtu Pavlička, který měl Apotheke v Kreuzlingenu, tak jsme vždycky řekli jeho a ještě nějaké dva kluky, kteří emigrovali, takže jsme řekli: ,Jo, s těmi jsme se tam bavili,’ oni si to napsali a každý rok jsme o tom takhle mluvili. Ale ve skutečnosti my jsme mluvili s padesáti lidmi, že jo. A to 'vočko' – vždycky se někde ukázal nějaký pán, někdy to byl výborný pán, někdy opravdu po nás furt koukal, ale víc toho nebylo. Vždycky ti kontráši přijeli, napsali si tohle, my jsme vždycky řekli tři až čtyři lidi, a tím to skončilo.“