RNDr. Miloš Winkler

„Ze začátku jsem se tam [v Tesle] staral o nějakou aparaturu – doplňoval jsem kapalný dusík a měl jsem trošičku pocit, že se mnou neví, co a jak, co od toho fyzika očekávat. Ale potom jsem měl připravovat nějaké preparáty a snažil jsem se vymýšlet fotografie na mikroskopech do prospektů a takovou nějakou aplikační činnost. Tam jsem byl 11 let. A v roce 1991, když došlo k obratu, tak se přiznám, že jsem znovu oprášil to, že jsem si říkal: ,Nemohl bych teď začít učit?‘ Protože v Tesle to začalo jít dolů. Bylo vidět, že Tesla se potápí. Začali propouštět, nedařilo se, obchody vázly. Lidé, kteří to vedli, zřejmě nebyli schopní konkurovat Západu, když se ten stát otevřel. Muselo se něco změnit, přitom tam byli velice šikovní lidi – tito lidi skončili ve třech firmách, které mají v péči elektronovou mikroskopii v Brně dodnes. V Brně se vyrábí jedna třetina elektronových mikroskopů na celém světě. A ti lidé vyrostli tady v Tesle. Takže lidi byli šikovní, ale vedení asi moc nestálo za nic, takže to tak pomalu klesalo.“

„Někdy je to tvrdé. Když člověk jde s klukem, který chodí do druhé třetí třídy a vykládáte si. Zeptáte se, odkud ty jsi? A on řekne, že je z Mariupolu. V té době to bylo to nejostřejší, kdy Mariupol padl a byl totálně zlikvidován, a on vám řekne, že je tam odsud a vy víte, že se s mámou nemá kam vrátit. Jejich baráky už dávno nestojí. Tak pokud by člověk někdy zaváhal, jestli pomáhat nebo nepomáhat, tak stačí takových pár zážitků, kdy člověk pochopí, že musí.“