Ing. Jan Walter

„To bylo v době, kdy jsem studoval na Vysoké škole ekonomické, a probudili mě rodiče někdy ve čtyři, v pět ráno, že jsou tady Rusové s tankama. Tanky jezdily ulicí Milady Horákové, tenkrát se to jmenovalo Obránců míru. Šli jsme jako kluci do ulic a i jsme byli na Hradě a tam jsme s nimi nějak diskutovali. Ti, kteří nebyli úplně někde ze Sibiře a byli chytřejší, tak se s nimi dalo mluvit. Přesto ty mozky měli vymytý, podle nich tady byla kontrarevoluce a oni nám přijeli na pomoc. Ale nepřimotal jsem se k žádným těm střelbám, které byly u Muzea nebo u rozhlasu, tam jsem nechodil. Ale vnímali jsme to, prožívali jsme to všichni. Nebylo to nic příjemného, protože byli všude. Takže i když se třeba jelo někam do přírody, tak se mohlo na ně někde narazit. Zároveň se vědělo, kde se nevyskytují, takže jsme třeba i s klukama na nějaký ty trempy ještě mohli jezdit.“

„Ta továrna vznikla poté, kdy dědeček opustil továrnu v Jinonicích, kde byl ředitelem a po neshodách s bratry Kumperovými prodal své akcie, odstoupil ze správní rady i ze společnosti. Za to odstupné založil továrnu v Košířích v ulici dneska jménem Vrchlického. A tam se začala vyrábět ozubená kola všech možných druhů a motory. A v podstatě se tam pak také vyráběly podvozky i pod automobily. To už pak zase dělaly firmy karosářské, například Sodomka, známý. A tatínek tam byl konstruktér a byl technický vedoucí. Jeho bratr Jaroslav byl dílenský vedoucí a další bratr Josef byl obchodní vedoucí.“