Vojna byla ztráta života a času, ale čerpám z ní dodnes
Stáhnout obrázek
Vladimír Vindiš se narodil 17. ledna 1958 v Plzni, rodina se záhy kvůli otcovu povolání přestěhovala do Prahy. Otec Jaroslav začínal v Československé lidové armádě jako letec, později kvůli špatnému zraku přešel na administrativní pozice na Ministerstvo obrany, dostal se až do funkce plukovníka. Vladimír Vindiš vystudoval stavební průmyslovou školu, po maturitě v roce 1978 nastoupil v lednu 1979 na vojnu. Byl přiřazen k silničnímu stavebnímu praporu v Chrudimi. Na dvouletou vojnu má mnoho absurdních vzpomínek, u stavebního praporu se snoubilo, dle jeho vyprávění, to nejhorší z režimu – alkoholismus, šlendrián, zoufalství. Nejhorší vzpomínka patří mimořádné události, kdy po pádu tlampače zemřeli tři vojíni, mnoho jich bylo zraněných. Způsob, jakým se k tomu postavili jejich nadřízení, jím otřásl. U útvaru se setkal též s rotami kriminálních živlů. Dnes (2024) svou zkušenost shrnuje mj. slovy, že to byla zajímavá studie různých charakterů. Po návratu z vojny pracoval u Pozemních staveb Praha, po sametové revoluci v roce 1989 se osamostatnil. Celý život tedy pracoval ve stavebnictví, podílel se na mnoha zajímavých stavbách, z poslední doby je známá například rekonstrukce obchodního domu Máj. V roce 2024 žil v Praze.
