„Většinou se říká těmto i malým dětem, že je to plod. Ale já tvrdím, že každá žena má v sobě ne plod, ale dítě. A tím chci říct, a tím se dostanu... my jsme se dopouštěli chyby, že když se tohle stalo [zemřelo dítě], nedoporučovali jsme pohřeb. V současné době se ukazuje, že to byla hrubá chyba, protože truchlení ženy potřebují.“
„Tři dny předtím jsem byl ve Švýcarsku na dovolené, kde mně nabízeli místo a říkali: ,Ti Rusové k vám vlezou.' A já jsem říkal: 'Ti nevlezou.' Přijeli jsme a druhý den Rusové přišli. Dověděl jsem se to v noci, když mi jeden přítel volal: ,Rusové sem vlezli!' Bylo to těžké. Můj názor na Rusy se pochopitelně změnil.“
„V Jindřichově Hradci jsem se začal specializovat na onemocnění ledvin. Získal jsem s tím velkou zkušenost. Když jsem přišel do Budějovic, tak to, co jsem se naučil v Hradci, já jsem se to naučil v Praze, protože jsem tam jezdil, tak nebylo jednoznačně přijaté. Byl jsem pro ně, pro lékaře kraje, venkovský lékař, který se plete do věcí. Až teprve po třech letech nebo po dvou letech pochopili, že to je moderní dětská nefrologie. Takže na to nesmíme zapomenout. Potom jsem začal, já jsem začal jako první, ne jako první, začal jsem budovat intenzivní péči. Problém byl, že jsem neměl peníze. Problém byl, že jsem neměl literaturu. Problém byl, že bylo podceňováno, když jsem řekl, že se budu bavit o dětech pod 1 500 gramů. A tak dále. A potom postupně za velkou cenu i vlastních nákladů jsem vybudoval podklad pro tu intenzivní péči novorozenců.“
Miloš Velemínský se narodil 14. srpna 1936 v Českých Budějovicích. Jako osmiletý zažil osvobození Třeboně Rudou armádou. Jeho otec byl členem ČSSD a v roce 1948 odmítl sloučení strany s KSČ. Kvůli politickým postojům otce měl v druhé polovině 40. let problémy s přijetím na gymnázium. V roce 1954 nastoupil na lékařskou fakultu v Praze a v roce 1960 se stal dětským lékařem. Od 60. let se specializoval na péči o novorozence. V roce 1969 se stal primářem neonatologického oddělení v nemocnici v Českých Budějovicích. Celé období komunismu bojoval s nedostatkem odborné literatury, nedostatkem moderního vybavení i s nemožností výjezdu na studijní pobyty do zahraničí. Odborné časopisy a jiné studijní zdroje nutné k rozvoji kvalitní a moderní lékařské péče získával pouze neoficiální cestou od přátel žijících na Západě. Nejednou kvůli tomu musel na výslechy Státní bezpečnosti (StB). V Českých Budějovicích se zaměřil na péči o patologicky nemocné novorozence. V průběhu 70. a 80. let se mu podařilo vybudovat jednotku intenzivní péče pro patologicky nemocné novorozence a novorozence s nízkou porodní váhou, která patřila k nejlepším v Československu a která se svou úrovní blížila Západu. V roce 1984 založil v českobudějovické nemocnici první samostatné novorozenecké oddělení v Československu. Miloš Velemínský byl jedním z hlavních představitelů neonatologie v zemi. V letech 2001 až 2008 působil jako děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V roce 2022 žil v Třeboni. Miloš Velemínský zemřel 16. března roku 2024.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
