„... a za války první světové zase taky byl otec v nebezpečí kvůli penězům, protože tady bylo mnoho žen, který měly muže na frontě, a oni dostávali od eráru podporu, a protože nechtěly obětovat půlden na to, aby si pro peníze na úřad došly, tak otce poprosily, aby jim ty peníze nosil, a on jim ty podpory nosil, ale tady taky byli dezertéři, co utekli z fronty, a oni přepadali, a dokonce tady byla i vražda kvůli penězům, a jednou zamordovali i jednoho četníka, protože on po nich strašně moc šel, dezertéři se schovávali v lese a ten jeden četník po těch dezertérech šel moc tvrdě a zatýkal je a oni dostali vězení a potom šli na frontu, kde taky někteří padli. Oni tedy toho četníka zavraždili.“
„A to byl nálet na nádraží a na jeho okolí a oni pokaždé hlásili, že nepřátelská letadla míří na Brno a ať se lidi připraví, kdyby hrozilo nebezpečí, že musí odejít do krytu, a tatínek tam právě u toho nádraží byl, ale byl blízko krytu, který byl pod Petrovem, on se tam schoval a vrátil se ve zdraví domů, ale pak mu maminka vyhubovala a nesměl už do Brna.“
„Tak jsme věděli, že tam hrozí nebezpečí, ale my jsme absolutně věřili, že nás dohoda s Anglií a s Francií ochrání. To Beneš dohodl se zeměmi na Balkáně, ale pak byla mobilizace a my jsme věřili, že se za nás Chamberlain postaví, a ten Mnichov nás strašně srazil. Takový nadšení, s jakým každý vojáček šel, aniž by měl mobilizaci, to byl tenkrát svobodný národ a toto byl jeho stát, a ten Mnichov nám zlomil páteř.“
Drahomila Vedrová se narodila 4. února 1920 v Brně. Celý život prožila v brněnské Bystrci společně se svými sourozenci, třemi bratry. Tatínek pracoval jako dělník v textilní továrně a maminka se starala o domácnost. Otec nemohl studovat, a proto si přál, aby se všechny jeho děti dostaly na vysokou školu a měly kvalitní vzdělání. Dva synové vystudovali medicínu, třetí si založil firmu a pamětnice šla studovat lékařskou fakultu. Když vypukla druhá světová válka, byly všechny vysoké školy uzavřeny a Drahomíra Vedrová absolvovala během války alespoň kurz na zdravotní sestru. Po válce opět nastoupila na vysokou školu a stala se lékařkou. Po studiích však nesehnala místo a musela odjet do Zlína, kde pracovala v Baťově nemocnici. Pak se opět vrátila do Brna, protože jí těžce onemocněla matka. Podařilo se jí pracovat u slavného doktora Otakara Teyschla, ale poněvadž byla silně věřící a její muž sloužil u PTP, byla z práce vyhozena. Přeložili ji na zcela jiný obor - na plastickou chirurgii, kde setrvala až do důchodu. Celá rodina byla perzekvována a jejím synům nebylo umožněno svobodně studovat. Drahomíra Vedrová zemřela 30. dubna roku 2019 ve věku 99 let
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
