„Snad bych začal s tím nástupem u firmy Baťa. Ta firma Baťa vypisovala přes své prodejny náborové přihlášky pro celou republiku a pro celý svět. Takže počet žáků, který se tam původně hlásil, byl nepatrný. První ročník někdy v dvacátých letech se tam přihlásilo poměrně málo, ale pak asi v třicátých letech už byl obrovský zájem, protože to jméno Baťa už něco znamenalo. A tak se tam hlásilo až deset tisíc učňů na zhruba tisíc míst. A už v tento okamžik dělali zkoušky psychotechnické, to byly další dva nebo tři dny, ale to už byli vybraní lidi, oni prostě z těch předběžných přihlášek si vybrali lidi, které potom pozvali k pohovorům. Bylo zajímavé, že neměli zájem o děti, které žily v blahobytu, ale víceméně o zájemce, kteří chtěli pracovat a kteří se snažili. Takže z těch deseti tisíc vybrali asi tisícovku, to byl asi nejúspěšnější rok. To nebylo každý rok, tolik lidí. Ze začátku toho bylo míň, protože to byly různé obory, obuvnický, chemický, kožařský, potom elektrikáři, strojaři, nástrojaři – co si zamanete. To právě podle toho, co Baťa v tom daném okamžiku nejvíc potřeboval, tak se snažil si vychovat svoje lidi.“
„Tam byl zaměstnanec Vlasta Pechů, možná to jméno vám neříká nic. Ten právě vynalezl tu radiolokační Tamaru. Takže tam nastoupil a byl tam a oni ho pro ztrátu důvěry pracující třídy vyhodili. Vyhodili asi deset patnáct lidí z ústavu. Vlastík chudák neměl zaměstnání a musel opravovat televizory a rádia. Ale pak nějakým způsobem, asi po kámoších a známých, ho vyreklamovala Vojenská akademie a přestoupil tady do Žabin tam do toho domečku – taková to byla civilní rodinná vilka a tam měli výzkumné oddělení radiolokace a tam celou dobu Vlastík pracoval. V každém případě normálně jsem u něj byl jako absolvent, on mi vedl diplomovou práci.“
Miroslav Barvíř se narodil 6. července 1929 ve Zlíně. Jeho otec byl zaměstnán u Bati jako mistr v dílně. V roce 1931 byl vyslán do města Chelmek v Polsku, aby tam zřídil obuvnickou dílnu. Rodina tam vycestovala za ním. Po návratu domů pamětník dokončil základní školu a absolvoval měšťanku. Potom se mu podařilo projít přísnými testy do Baťovy školy, kde získal velmi solidní základy pro další život. Po absolvování všeobecné části výuky obsahující různé obory se zaměřil na větev elektrotechnickou - vyučil se jako elektromechanik. Po odpracování závazku u Bati přešel do MEZ (Moravských elektrotechnických závodů), kde pracoval v brněnském ústředí jako rozpočtář. Začal studovat na elektrotechnické fakultě brněnské techniky, která ale byla po roce převedena pod VTA - Vojenskou technickou akademii. Po promoci v roce 1955 nastoupil do Tesly Pardubice do Ústavu pro výzkum radiotechniky - radiolokace. Tam se setkal i s legendárním otcem pasivního radiolokátoru Vlastimilem Pechem. Po deseti letech přešel na VUT Brno, kde pracoval na katedře technické kybernetiky. Tam se rozhodl k vytvoření díla spojujícího obor technické regulace s teorií řízení ekonomiky. Rozpracoval teorii řízení podniku, pro kterou používal v maximální míře obecné rovnice pro fyzikální děje. Zjistil, že jeho pojetí se velmi blíží tomu, který intuitivně zavedl ve svém podniku Baťa. Přes nepochopení kolegů vytrval a osvědčil baťovskou píli, vytrvalost a ctižádost.
Vlevo pers. ředitel Hlavnička, dále "staříček" - vedoucí personálního oddělení, paní Hlavničková, po levici nejstarší zaměstnanec, který šel v tom roce do důchodu.
Vlevo pers. ředitel Hlavnička, dále "staříček" - vedoucí personálního oddělení, paní Hlavničková, po levici nejstarší zaměstnanec, který šel v tom roce do důchodu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
