Jan Vančura

„Tatínek měl dva bratry. Tak ten jeden bratr Josef, toho zatkli, odsoudili na čtrnáct let a byl v Brücku v kriminále. Druhý bratr z Čáslavi, ten zůstal v Čáslavi, taky právník, advokát. Toho po heydrichiádě, jak zastřelili Heydricha, zatkli, zavezli do Pardubic a tam ho zastřelili. Strýc vydržel v tom kriminále, ale měl taky v životě smůlu, protože bylo týden nebo čtyři dny před koncem války, přišel ten jeho spoluvězeň a říká mu: ‚Ty, Pepo, někoho zatkli a bude výslech a budou tě k tomu volat.‘ Strýc byl, on byl zoufalý, protože v Hradišti, když ho zatkli, tak on byl chlapisko, měl devadesát šest kilo, skoro sto kilo, a když za čtrnáct dní přišla moje maminka za ním, když povolili návštěvy, tak měl čtyřicet šest kilo. Celou dobu nejedl, bitý byl, toto všechno si uvědomil a řekl: ‚Toto já bych nevydržel.‘ Tak si vyloupal z bot cvočky, ty snědl a do rána umřel. A za čtyři dny nato bylo po válce.“

„To je právě to. To jsem říkal s tím Staňkovým tatínkem. Otec odešel a šel na Staré Město. Stál tam strážník, otec Jaroslava Staňka, primáše hradišťanské muziky. Ti gestapáci šli od soudu a viděli tam toho policistu a říkali: ‚Neviděl jste Vančuru? Kam šel?‘ A on říkal: ‚Na Kunovice.‘ Takže oni okamžitě nastartovali a jeli autem na Kunovice a náš otec tím získal náskok, dostal se do Starého Města a tam už šel zrovna k členovi odbojové organizace a ti ho dovezli, já nevím kdo, ho dovedl do Buchlovic. A on šel do lesa a tam býval u toho lesníka.“