plukovník Imrich Trenčanský

* 1921

  • „Ale já hovorim česko-slovensky.“ „Mluvte klidně česko-slovensky. Já se zeptám. Odkud pocházíte vy a vaše rodina?“ „Moje rodina pochází z Banske Štiavnice, to je stredné Slovensko, mesto banické.“ „Takže vaše rodina se věnovala i takovému řemeslu, takovéto práci?“ „Ne, máma pracovala v tabákové továrně, otec od roku 1933 nezaměstnaný, obuvník, pracoval v továrně Erdiš, to se zrušilo, tak pak už neměl... To je moje rodina. Já jsem od roku 1937 prešel do Kremnice, učit se typografem. Vyučil som se typografem, byl som vyznamenaný ako najlepší ruční sazač.“ „Ještě nebudeme předbíhat. Kolik jste měl třeba sourozenců?“ „Šest nás bolo. Traja narození před I. světovou válkou a traja po I. světové válce – Ladislav Nemeskurthy, měli jsme maďarské jméno, Géza Nemeskurthy, Rudolf Nemeskurthy a prejmenoval se na Trenčanský, ako aj já.“

  • "And how about the relations between the pilots who came from Great Britain, and those who served in the Soviet Union from the beginning? How did it work?" "Very friendly. There was nobody who would be bragging ´I was in Great Britain,´and so on. Nothing like that, we were all the same."

  • "Now about the Trenčanský surname. His surname was originally Nemeskurthy, but as an employee of state he had to change his name to Slovak. So he chose my mother´s maiden name. And when I joined the air force, I got this letter. They wanted me to change my surname to Slovak as well. And I thought: "My father would never allow me to do this." But in this letter, they checked up on me, and asked me about my siblings and about their surnames. So I answered: ´Ladislav Nemeskurthy, Géza Nemeskurthy, Mária Vágnerová and Koloman Nemeskurthy, and the sixth one, that´s me.´So I had to rename myself Trenčanský, to adopt my mother´s maiden name."

  • "How was the life among partisans?" "Quite normal, I´d say. But it was extremely difficult. We had to get up every morning at five. And in the evening, just when it began to get dark, we went to sleep."

  • „Keď vypuklo Slovenské národné povstania, tak letectvo slovenské preletělo na území Sovětského svazu. Neustalo tam nič, letci jsme museli bojovat jako pěšáci. Bojoval jsem u Telgartu až do 12. září. Odtial jsme prešli, ma zobrali ako návodčíka, navigátorom som bol.“ „Takže vy jste šel do dalšího leteckého výcviku potom?“ „Ano, na území Sovětského svazu, už ne na Slovensku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Česká republika, 12.08.2003

    (audio)
    délka: 50:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Válku, já som nechcel jít do války A nechcel som ani bojovat proti bratskému národu Sovětského svazu No ale nechcel, odmítli mi, musel jsem narukovat

Imrich Trenčanský
Imrich Trenčanský
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Imrich Trenčanský se narodil 20. října 1921 v Bánské Štiavnici na Slovensku. Pocházel z rodiny obuvníka s šesti dětmi. Od roku 1937 se učil typografem v Kremnici. Roku 1942 byl odveden na vojnu do slovenské armády - nejprve k pěší jednotce, brzy však byl přemístěn k letectvu. Na vojně si také změnil jméno z maďarského Nemeskurthy na slovenské dívčí jméno své matky - Trenčanský. V letech 1942 až 1944 absolvoval pan Trenčanský leteckou školu v Trenčanských Biskupicích a v Bánské Bystrici. Létal jako navigátor a radiotelegrafista na pozorovatelských letadlech. Po vypuknutí Slovenského národního povstání odletěli letci se všemi letadly do Sovětského svazu, proto museli absolventi letecké školy bojovat jako pěší. Pan Trenčanský působil koncem srpna 1944 v partyzánské jednotce ve Španej Dolině. Účastnil se bojů proti Němcům u Telgartu, Horního Turčeku, Triemošné. Za tyto boje dostal medaili Za chrabrost. Letci byli potom přepraveni do Sovětského svazu, do Kyjeva, a byli přeškoleni na sovětská letadla. Imrich Trenčanský se od dubna 1945 účastnil bojů o Moravskou bránu. Po válce působil jako letecký instruktor v Liberci, Pardubicích, Chrudimi a v Hradci Králové.