Ivo Valent

„Asi po třech dnech se maminka dostala konečně z parlamentu ven, když vojáci dostali rozkaz, že už je tam nemají dál zdržovat. Říkala, že se k ní přidali na ulici nějací muži, kteří jí posléze v hovoru nabídli, že kdyby chtěla, tak jí okamžitě zařídí emigraci do Spojených států. Já samozřejmě nevím, jestli to nemohla být nějaká provokace, jestli to nebyli příslušníci Státní bezpečnosti, nebo to opravdu mínili vážně. Ovšem jisté je, že maminka tady měla rodinu a svoji maminku, která byla nedoslýchavá a velice nemocná. Tak to okamžitě odmítla. Šlo to do ztracena. Tím, že tady zůstala, tak společně s otcem nesli následky svého rozhodnutí, že nepodepíší souhlas se vstupem těch vojsk.“

„To bylo zajímavé, s něčím takovým jsem do té doby nepočítal. Ale ukázalo se, že v praxi jsou vytvořené Brigády socialistické práce, které jezdí určité lukrativní úseky, jako Praha – Bratislava. Pokud bych vstoupil do strany a stal se členem Brigády socialistické práce, která by si nade mnou vzala patronát jako nad novým zaměstnancem, tak by ten postup byl mnohem rychlejší. Něco takového mě do té doby vůbec nenapadlo. Samozřejmě, že jsem nic takového nerealizoval. Nakonec to skončilo tím, že jsem na přelomu roku 1988 a 1989 přešel k Dopravnímu podniku.“