Ivo Valent

„To bylo zajímavé, s něčím takovým jsem do té doby nepočítal. Ale ukázalo se, že v praxi jsou vytvořené Brigády socialistické práce, které jezdí určité lukrativní úseky, jako Praha – Bratislava. Pokud bych vstoupil do strany a stal se členem Brigády socialistické práce, která by si nade mnou vzala patronát jako nad novým zaměstnancem, tak by ten postup byl mnohem rychlejší. Něco takového mě do té doby vůbec nenapadlo. Samozřejmě, že jsem nic takového nerealizoval. Nakonec to skončilo tím, že jsem na přelomu roku 1988 a 1989 přešel k Dopravnímu podniku.“

„Maminka nám líčila, že když se dostala dovnitř parlamentu, tak tam nějakou dobu chaoticky probíhalo jednání tehdejších poslanců. Když přišli vojáci, tak z toho začala být mnohem dramatičtější situace. Říkala, že si vzpomíná, že tam viděla Marii Kabrhelovou brečet na záchodě, protože nechápala, jak nám bratři mohli něco takového udělat. Ta byla komunistka přesvědčená o přátelských vztazích sovětského lidu k našemu, takže ten krok nemohla pochopit. Z toho pramenilo její rozčarování. Vzpomínám si, že mi maminka vyprávěla, že tam viděla ještě nějakou poslankyni, která některému z těch vojáků říkala, že by mohl být její syn. Oni měli příkaz potlačovat kontrarevoluci. Když viděli, co se tady děje, asi to v nich vyvolávalo rozpaky. Ale samozřejmě museli plnit rozkazy. Já sám jsem pak byl na vojně dva roky a vzhledem k tomu, že jsem sloužil druhý rok skoro u hranic, v Aši, neumím si představit, že bych měl někoho zadržovat, kdyby chtěl překročit hranici. To by byl průšvih a sám bych se dostal do obrovského maléru.“