Byli jsme tu jako zakletí
Stáhnout obrázek
Milada Tahotná se narodila 3. února 1949 jako druhé dítě vlakvedoucího Josefa Kozla a Anny Kozlové (roz. Šimčíkové). Rodina žila v Hořovicích u Berouna. V roce 1949 se Josef Kozel během výkonu služby na dráze těžce zranil a stal se z něho padesátiprocentní invalida. Z Hořovic ho poté přeložili do zapadlé sudetské obce Polná na Šumavě, kde pracoval od roku 1949 až do počátku 70. let jako průvodčí. Milada Tahotná popisuje život rodiny v obci, ve které po válce nezůstal nikdo z původních německých obyvatel a kterou postupně obydlovali rumunští Slováci, příslušníci ČSLA a lidé, kteří tam přišli z nejrůznějších koutů země za prací a ubytováním. Popisuje postupnou proměnu Polné na Šumavě ku potřebě Vojenského újezdu Boletice, jehož součástí se vesnice stala v roce 1950. V roce 1964 ji přijali na keramické učiliště při Střední průmyslové škole keramické v Bechyni, kam ale nenastoupila. Vedení ONV v Českém Krumlově se obávalo, že by se nevrátila zpět do českokrumlovského okresu a tím by pohraničí přišlo o pracovní sílu. Narychlo ji tehdy přijali na strojírenské učiliště ve Velešíně, odkud prakticky hned po vyučení odešla a nastoupila k ČSD. V roce 1967 se vdala za Jana Tahotného, vojáka ČSLA. Zažila příjezd vojsk Varšavské smlouvy do Polné v srpnu 1968. V reakci na srpnovou okupaci byl Jan Tahotný vyškrtnut z KSČ a nedlouho nato odešel i z ČSLA. Poté s mizivou vyhlídkou kariérního postupu pracoval jako civilní zaměstnanec pro podnik Vojenské stavby. Nesouhlas Jana Tahotného se srpnovými událostmi roku 1968 ovlivnil i život Milady Tahotné a jejich syna Petra. V roce 1976 se přestěhovali do Horní Plané, do obce z jedné strany ohraničené boletickým vojenským prostorem a z druhé hraničním pásmem. V roce 2024 žila Milada Tahotná v Horní Plané se svým manželem Janem.
