Tomáš Svoboda

„Měl jsem plánovací kalendář. Do toho tenkrát přišli výtvarníci a chtěli termín. Za pár let, když už všichni byli kamarádi, jsem už věděl, že třeba Born dělá každý měsíc tři dny. A aby to neměl na konci, vzal jsem plánovací kalendář a napsal jsem třeba ‚druhý týden – Born – tři dny‘. Další měsíc [jsem ho zapsal zase na] druhý týden, aby to měl měsíc od sebe. On přišel, podepsal se vedle toho [na znamení], že to není vymyšlenost. Takhle jsem je zapisoval, a když přišli komunističtí [autoři], už jsem měl plno, což strašně sralo náčelníky. [Jednou] rozkázali, že od tohoto dne musí [být autoři] zapsáni, jak kdo přijde. Tamti byli podepsáni, tak mi [nikdo] nemohl říct: ‚Ty sis to vymyslel.‘ Každý to potvrdil: ‚Jo, zapsal jsem se.‘ Prvního padlo, že jak kdo přijde, musí se ihned zapsat […]. Začínali jsme v osm. Já všechny obvolal, v šest nebo v půl šesté jsme se sešli v dílně, měl jsem na to [přichystáno] pití a jídlo. Udělali jsme si ranní mejdan a každý se zapsal do kalendáře tak rok dopředu. V osm [hodin] deset minut přišel první komunista, a ono už to bylo plné! Ten se mohl posrat! Viděl, že jsou všichni výtvarníci podepsáni.“