"Veliká budova u hřbitova, veliký dvůr, tam byla jabloň. Dvakrát za týden jsme mohli jít ven, ruce za zády. Poslali za námi psa. Chodili jsme dokola deset minut, a to bylo hotovo. Museli jsme drát peří, zašívat pytle a takové věci. Když někdo nechtěl poslechnout, tak dostal facku nebo kopanec."
"Asi o půl desáté večer přijeli policajti a začali dělat pořádek. Tak se to rozešlo, rozpustilo se to. A druhý den to bylo zase na Dělňáku. A bylo půl dvanácté v noci a někdo zaklepal na dveře. A policajti. Házeli všechno na zem, šlapali po prádle, hledali zbraně. A já jsem jim řekl: 'Já jsem myslel, že slušní lidi nechodí v noci. A policajti chodí v noci?' A už jsem šel. Nás bylo pět, celá skupina. Všichni už zemřeli, jen já jsem ještě na světě."
"Šel jsem domů, bylo asi půl šesté večer, a u obecního úřadu bylo velké srocení lidí. Tak jsem zastavil, ptal jsem se, o co se jedná. Tak jsem jim taky pověděl pár pěkných slov. Co jsem jim řekl? Aby nekradli a hleděli si své práce. Já jsem jim řekl: 'Neberte lidem majetek, sami nic neděláte a jenom kradete!'"
Josef Spáčil se narodil 20. září 1930 v Újezdu u Brna. Jeho otec Josef Spáčil starší, zámečník z povolání, po válce nakoupil zemědělské stroje – mlátičky a stroje na povřísla, které pronajímal místním zemědělcům. Půjčil si na ně přes 200 tisíc korun. Po roce 1948 mu byly stroje znárodněny. Josef, nejstarší ze synů, se postavil na odpor. Spolu s dalšími obyvateli Újezdu protestovali v říjnu 1950 proti kolektivizaci a znárodňování před národním výborem. Pět lidí bylo zatčeno. Pět měsíců strávil ve vězení na samotce ve vazební věznici okresního soudu v Bučovicích. Pak ho hned odvedli k Pomocným technickým praporům (PTP). Okresní soud ve Slavkově ho odsoudil za násilí na veřejných sborech ke čtyřem měsícům odnětí svobody. Trest si prakticky odpykal ve vazbě. Ani po návratu z vojny to neměl jednoduché, nemohl sehnat práci. Pracoval v jednotném zemědělském družstvu (JZD), jako řidič v ČSAD a u komunálních služeb. Tatínek splácel půjčku, kterou si vzal na zabavené zemědělské stroje, až do důchodu. Pamětník se dočkal soudní rehabilitace v roce 1995. V roce 2024 žil v Újezdu u Brna. Zemřel 4. srpna roku 2024.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
