Lubomír Šik

„Ten strýček, o kterém jsem mluvil, že byl diplomatem v Aténách a Smyrně, tak ten přijel a dával nám rady, abychom nedělali doma žádné scény, žádný pláč – abychom na sebe doma neupozorňovali, že je to nebezpečné. Že by nás právě kvůli tomu mohli hned někam odlifrovat. Tak jsme se podle toho řídili. Spíš jsme se z domu vytratili. Kontrola probíhala prakticky bez nás. Potom najednou krám zavřeli, maminku odvezli a nás nechali samotné. I to se mi zdá na dnešní poměry dost divné, ale je nezajímalo, co se stalo s dětmi, o kterých nic nevěděli. Zůstali jsme zcela bez prostředků. Já měl tenkrát 16 roků, sestra 14, takže jsme v podstatě byli děti a najednou jsme se měli o sebe postarat.“

„Naši uvažovali o emigraci. Jeden litovelský cestovatel pan Nerušil se vrátil z Jižní Ameriky a nabízel, že by dělal zprostředkovatele a vedoucího výpravy do Argentiny. Ta tehdy nabízela přistěhovalcům zdarma určité pozemky za předpokladu, že se zaváží, že je budou obdělávat po určitou dobu atd. Jenomže to nebylo rozhodně snadné rozhodnutí. Neznali španělsky, měli doma dvě malé děti a nebyli především zemědělci. Do něčeho takového se pustit jenom tak bylo rozhodnutí velice obtížné a rozhodování trvalo tak dlouho, až přišel protektorát a samozřejmě toto všechno bylo ztraceno.“

„O tomto, co se dělo na Národní třídě, jsme se dozvěděli, když jezdili pražští studenti, ale i z Palackého univerzity a přijížděli k nám a informovali nás.“ „A to bylo už Občanské fórum založené?“ – „To bylo v prvním týdnu před [generální] stávkou. My, kteří jsme se shromáždili, abychom je přijali, jsme s nimi navazovali první kontakty. Přivezli například natočené video z Národní třídy. To jsme promítali už v prvním týdnu před schůzí ve výkladu na náměstí. Čili takovéto informace tady byly.“

„V Litovli byl vysílač s dlouhovlnným zařízením, který byl původně zřízený, nechci říct jen pro rušení zahraničního rozhlasu, což taky dělal, ale byl pro šíření meteorologických dat. A když došlo na vstup sovětských jednotek, tak státní Československý rozhlas vysílal načerno, to určitě víte. A technici přišli s myšlenkou, že převezmou státní vysílání a budou ho šířit na dlouhých vlnách, čímž se to dostane do celé Evropy, a dokonce i za moře, protože to byl silný vysílač, který skutečně tyto možnosti měl. Toto byl hlavní obsah vysílání rádia Ječmínek. K tomu ovšem připojili i litovelské protesty, že se k tomu připojuje tolik a tolik lidí. V redakci byl Pavel Dostál, známý olomoucký činovník, a další, kteří do toho posílali své příspěvky, a i tyto věci se pak vysílaly přes rádio Ječmínek.“