Miroslav Sedlář

„Bylo to skrz jednu akci kdesi v Čechách. Někde kousek od Lipnice. To bylo taky dobrý. Ptali se mě, co se tam hrálo. Aparát byl tak špatný, že tam nikdo nic pořádně neslyšel. Ani jsem nelhal, protože jsem tam ničemu pořádně nerozuměl a nevěděl jsem, kdo hraje. Některé výslechy byly k usmání a některý byly docela dramatické. Ten nejdramatičtější byl ve Starém Městě pod Landštejnem. Ne výslech, ale tvrdej zásah. Bylo to ve stodole na statku. Město stojí u rakouských hranic. Promítaly se tam diáky z fesťáků. Byla tam spousta lidí. Přijeli jsme tam se synem, kterému byly asi čtyři roky. Byl tam také Jirous, který měl v té době ochranný dohled. Jak to bylo na hranicích, tak z jedné strany stodoly stáli vojáci se samopaly a psy a z druhé policajti s estébákama. Jenže nikdo nevěděl, že mezi námi je jeden z nich. Jak tam bušili na vrata, tak jim ten jejich pohůnek otevřel. No tak se to vyčistilo. Jirous měl štěstí, protože jako by s tím lidi počítali a kámoši ho obstoupili a jako v nějaké grotesce ho dovedli do sklepa, a tak ho nenašli. Ale zas vzali kluka, který tam promítal diapozitivy, aby se alespoň trochu vyléčili. Pak přijel po propuštění na druhý den a že mu vyhrožovali, že pokud nebude u výslechu mluvit, tak jeho manželce řeknou, že jí tam zahýbá s děvkama.“