Vždycky jsem měla radost, když se mi podařilo komunisty napálit
Stáhnout obrázek
Květoslava Musilová, rozená Kolačná, se narodila 1. května 1921 na Starém Brně, což byla část města, která byla více německá než česká. Od první do páté třídy chodila do cvičné školy učitelského ústavu. Rodiče Antonín a Marie vychovali kromě Květoslavy ještě o rok mladšího syna Antonína. Otec pracoval jako kriminální inspektor a matka byla dle tehdejšího zvyku v domácnosti. V roce 1933 se rodina přestěhovala do Purkyňovy ulice v Brně - Králově Poli, kde Květoslava navštěvovala reformní reálné gymnázium. Mezi její tehdejší spolužáky patřil i muzikant Karel Kraugartner nebo básník Jan Skácel. Na gymnáziu poznala i svého pozdějšího manžela. Během gymnazijních let vypukla druhá světová válka a vznikl Protektorát Čechy a Morava. Květoslava již od 30. let zažívala proměnu brněnských Němců, později byla svědkem mnoha střetnutí mladých Čechů s Němci. Ona sama byla nadšenou vlastenkou, která ctila ideály první republiky a prezidenta Edvarda Beneše. Patřila k těm rodinám, které byly aktivní v Sokole, Církvi československé a byly zastoupeny i v Československé straně národně socialistické. V roce 1938 se v Praze účastnila sokolského sletu a věřila, že s prezidentem Benešem se republice nemůže nic stát. Proto pro ni bylo zabrání Sudet a následný 15. březen 1939 silným šokem a nárazem. Na gymnáziu však měla výborné profesory, kteří žáky stále vedli k vlastenectví a vzdělání. Maturitní zkoušku úspěšně složila v roce 1941. Následovala studia na jazykovém institutu a zaměstnání učitelky, když šla učit na učňovskou školu do Frenštátu pod Radhoštěm a následně i do Náměště nad Oslavou. Osvobození Květoslava zažila ve vesničce nedaleko Tasova. Ruští vojáci zde měli zákaz požívání alkoholu a chovali se velice slušně, čemuž později po návratu do Brna málokdo věřil. Osvobození Československa s sebou neslo také znovuotevření vysokých škol. Květoslava nastoupila hned v roce 1945 na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Rovněž se hned na podzim 1945 zapojila do činnosti v Československé straně národně socialistické - ČSNS. Tři poválečná léta prožívala s nadšením. Na fakultě se stala členkou spolku Právník, do kterého byli voleni zástupci dle stranické příslušnosti. Na fakultě se seznámila se spolužáky Mojmírem Povolným, Zdeňkem Kesslerem a dalšími. Se stejnými lidmi se stýkali i při stranické činnosti, když vykonávala na brněnském sekretariátu ČSNS výstřižkovou službu nebo se účastnila akcí brněnského stranického Hospodářského klubu. V rámci svých stranických aktivit se stýkala například s Vlastislavem Chalupou, vedoucím známé sekce pro vědeckou politiku při Zemském výkonném výboru ČSNS, nebo se zemským tajemníkem ČSNS Reiterem. Seznámila se i s brněnskými poslankyněmi Uhlířovou a Bátkovou, sešla se i s Miladou Horákovou. Poúnorové kontakty s přáteli z ČSNS se Květoslavě později staly osudné. V roce 1947 se situace na politické scéně již začala vyostřovat a národní socialisté zastoupení ve spolku Právník se rozhodli získat většinu v tomto spolku, čímž by vytlačili příslušníky zastoupené za KSČ. Záměr se skutečně zdařil, ale pro Květoslavu po únoru 1948 znamenal i vyhození z fakulty. Po nedobrovolném odchodu z fakulty nastoupila Květoslava jako kancelářská síla v n. p. Pilana. Později se dozvěděla o náboru do zdravotnictví a byla přijata jako rentgenová laborantka. Pracovala nejprve v Hranicích a později se vrátila do Brna. I po únoru 1948 neustále udržovala kontakty se svými přáteli z bývalé ČSNS, především z okruhu lidí kolem Zdeňka Kesslera a Miroslava Káni. Věděla o jejich ilegální činnosti, kdy shromažďovali a archivovali hospodářské a politické zprávy o situaci v Československu a snažili se je předávat do zahraničí. Věděla, že skupina má spojení do zahraničí na Vlastislava Chalupu a Mojmíra Povolného. Jak se po roce 1990 prokázalo, byla skupina kolem Zdeňka Kesslera od počátku monitorována StB, kdy neblahou roli zde sehrál především již zmiňovaný Vlastislav Chalupa. V březnu 1953 se konal soud se skupinou Kessler a spol. Ve stejném roce začala StB získávat poznatky i na Květoslavu Kolačnou. V roce 1954 bylo již rozhodnuto o zavedení jejího osobního operativního svazku, protože byla podezřelá z členství v ilegální národně socialistické organizaci. Nakonec byla 25. června 1955 zatčena. Vyšetřovací vazbu prodělala Květoslava Kolačná v Příční ulici v Brně. Následně byla převezena na Cejl, kde čekala na soud. Hlavní líčení se konalo 28. října 1955 v Olomouci. Krajský soud Brno ji odsoudil pro trestný čin neoznámení trestného činu a trestný čin pokusu opuštění republiky ke 3,5 letům těžkého žaláře, peněžité pokutě ve výši 1000 Kč a ztrátě čestných občanských práv na dobu 3 let. Trest však podléhal amnestii z 4. května 1953 a z 9. května 1955 a trest byl z tohoto důvodu 9. listopadu 1955 odpykán. Na svobodu však byla Květoslava Kolačná propuštěna až 11. listopadu 1955. Po propuštění se Květoslavě Kolačné zdál svět více barevný. Krátce se vrátila do účtárny v n. p. Pilana, ale pro nedostatek rentgenových laborantek opět nastoupila místo v nemocnici v Luhačovicích. Zde sice v roce 1958 neprošla prověrkami, ale podmínečně mohla zůstat. Stejné místo pak zastávala ještě v Brně-venkov a v Ivančicích. Do důchodu odcházela z OÚNZ v Brně. V roce 1966 se Květoslava Kolačná provdala za svého bývalého spolužáka z gymnázia Miroslava Musila, žel manželství je bezdětné. Po propuštění i ostatních bývalých přátel udržovala stále kontakty se Zdeňkem Kesslerem i dalšími. V roce 1968 se zúčastnila jedné ze zakládajících schůzí K 231 v Brně, ale pro hašteření mezi bývalými politickými vězni se již nadále dění aktivně neúčastnila. Přesto prožila krátké nadšení z demokratizace poměrů v zemi. V listopadu 1989 již neměla síly se aktivně zapojit do dění. Přesto se účastnila akcí KPV v Brně, kde významnou úlohu sehrál i Zdeněk Kessler nebo Stanislav Drobný. Celý život je i věrnou členkou Církve československé husitské, kde v 90. letech byla i členkou Rady starších brněnské náboženské obce v Králově Poli. Víra a Bůh pro ni byli důležitou oporou i v časech věznění. V roce 1990 jí byl také oficiálně předán titul doktorky práv. Když vzpomínala na svůj život, tak neopomněla připomenout, že jí vždy udělalo radost, když mohla doběhnout komunisty. Květoslava Musilová zemřela v březnu roku 2017.
