„Tak já jsem měl s kontrarozvědkou problémy vzhledem k tomu, že v Táboře na mě naběhli a chtěli de facto, abych s nimi spolupracoval, a takové soukromé povídání – to si myslím, že to do takovýchto pořadů nepatří. Já jsem to několikrát za sebou odmítl. Vlastně se to potom se mnou táhlo až do konce, do toho osmdesátého devátého. Ta jejich činnost byla taková, že my jsme je neměli moc rádi vzhledem k tomu, že – alespoň teda já a ti mí kolegové –, protože oni věděli spoustu věcí, co se děje u útvaru, a těch svých pozic zneužívali. Takže když jsme se bavili třeba o tom šikanování, tak oni věděli, kde se šikanuje, kdo je tím šikanérem, ale protože to byl zároveň jejich práskač, tak nám nic neřekli. ,Hele, támhle na ženijní, tam se šikanuje, tam budeš mít problém.´ ,Co se děje?´ ,To ti nemůžu říct.´“
„Velký problém – alkohol. Bohužel ten zvyk byl takový, že se alkohol konzumoval ve velké míře mé služby.“ – „Ve službě?“ – „Ve službě taky. Můj otec tvrdý alkohol vůbec nekonzumoval, občas si dal pivo – jak to bývávalo. Já jsem to po něm zdědil a matka vůbec alkohol ani nemohla. Takže já jsem alkohol měl jako něco, co jsem považoval za absolutně nepřijatelné. Ale v té době se to nedalo úplně vymýtit. Ten alkohol se skutečně konzumoval v poměrně velkém [množství] a úplně normálně. Ale co se například povedlo, že tam byl třeba v Týně nad Vltavou klub, ale on byl potom i později v Táboře, takže se dělaly ty různé oslavy a takovéhle věci mimo útvar. Ale faktem je to, že i vojáci s tím alkoholem z větší části měli problém. Jít na vycházku znamenalo jít se pokud možno do hospody opít. Takže ano, s alkoholem byly poměrně velké problémy. Alkohol byl velmi často za spoustou tragických událostí, což samozřejmě...“ –„Jako nehody?“ – „Byly nehody, ale i rvačky a i třeba použití zbraně. Takže alkohol byl velký problém a myslím, že se to nepodařilo vyřešit po celou dobu.“
„Tam došlo k tomu, že v rámci normalizace po tom prvním ročníku, a ještě v tom ročníku vlastně, bylo vyměněno téměř celé velení – řada těch našich velitelů, čet, velitelů roty a podobně. A to mělo negativní dopad na nás, protože jsme začali protestovat. Jsme se neučili – aspoň v té naší četě. Takže když jsme potom přistoupili k maturitám, tak byl velký problém tu maturitu udělat, ale udělali jsme ji z 99 %.“ – „A 'úmrtnost' celkově?“ – „Hodně lidí odešlo kvůli tomu, že tam nechtěli být zase po tom prvním ročníku a částečně po druhém ročníku, kdy si předávali žloutenku a různé takovéhle nemoci, které znamenaly, že ten člověk musel odejít.“
Jiří Šedivý se narodil 3. ledna 1953 v Příbrami, od prvních dnů ale žil v Manětíně u Plzně. V letech 1968–1971 studoval na Vojenském gymnáziu Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové. V letech 1971–1975 studoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Tehdy vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Od roku 1975 působil jako vedoucí tankové roty 57. motostřeleckého pluku ve Stříbře. V letech 1976–1978 pak absolvoval postgraduální studium ve Vojenské akademii v Brně. Poté vykonával funkci velitele 2. tankového praporu 18. tankového pluku v Táboře, kde v roce 1982 převzal funkci zástupce velitele pluku. V Táboře ho oslovila Vojenská kontrarozvědka (VKR) s nabídkou spolupráce, kterou vždy odmítl. Od roku 1985 byl velitelem 17. tankového pluku v Týnu nad Vltavou. V roce 1990 převzal funkci náčelníka štábu 4. tankové divize v Havlíčkově Brodě. V letech 1993–1994 vystudoval U.S. Army War College v Carlisle ve státě Pensylvánie. Poté působil v Havlíčkově Brodě a Olomouci. Později působil jako inspektor pozemního vojska Armády České republiky a od 1. dubna 1997 jako náčelník sekce bojové přípravy Generálního štábu Armády České republiky (AČR). V roce 1997 se stal velitelem pozemního vojska AČR. V letech 1998–2002 vykonával funkci náčelníka Generálního štábu AČR. V roce 2002 byl jmenován do hodnosti armádního generála. V roce 2024 žil v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
