„Mladí předělávali směrové cedule. Když to bylo na Prahu, tak to přetočili na Jirkov a podobně. Trávili tím celý den i noc. A najednou před naším domem zastavilo ruské vojenské auto. Vyběhla jsem ven, seděli tam ti mládenci, byli celí zmatení a ptali se, kudy na Prahu. Já jsem se jim snažila vysvětlit, že tady žádná kontrarevoluce není, ať jedou domů. Říkala jsem si, co může provést? V tu noc, když vojska přijela, jsme se vraceli z dovolené z Jugoslávie i s dětmi. Na hranicích, když jsme se vraceli, se mládenci divili, že se vracíme domů, pobízeli nás samotní pohraničníci, ať jedeme zpátky do světa.“
„Měla jsem kolegyni, která byla v komunistické straně, byl tam ale taky hlavně její manžel, který zemřel. Požádala mě, abych mu zazpívala na pohřbu. Souhlasila jsem. Vybrala jsem něco z Biblických písní od Dvořáka. Ten soudruh měl u rakve vystavená svá vyznamenání. Už nevím, co přesně jsem z těch písní zpívala, ale zaznělo tam něco o Bohu, respektive o Hospodinovi. Ihned poté, co jsem pak přišla domů ze hřbitova, mi volal předseda národního výboru a vynadal mi, co jsem si to dovolila, zpívat o Bohu. Odpověděla jsem, že manželka zesnulého proti tomu nic nenamítala, i když věděla, co budu zpívat.“
Ludmila Rosendorfová, rozená Suchomelová, se narodila 16. srpna 1933 a pochází z rodiny kováře a zemědělské pomocnice. Rodiče pracovali na velkostatku Karla Žerta v Bříství u Českého Brodu. Už na obecné škole učitelé poznali, že má pamětnice pěvecký talent. V roce 1945 se rodina rozhodla přestěhovat do Sudet, konkrétně do Března u Chomutova, kde získala domek po odsunutých Němcích. Ludmila Rosendorfová v Chomutově vystudovala dvouletou hospodářskou školu, věnovala se amatérskému divadlu. Docházela do hudební školy a zpívala s kapelou. Postupně pracovala na hospodářské škole jako sekretářka, později na národním výboru a ve Válcovnách trub a železa v Chomutově. Na počátku padesátých let si vzala lékaře Vladimíra Rosendorfa. Mají dvě děti: dceru Michaelu a syna Vladimíra. Rodina se o politiku nikdy nezajímala. Mezi celoživotní zájmy pamětnice patřil zpěv. Po manželově smrti v roce 1994 začala cestovat po Evropě a navštívila i Egypt. Ten se stal jejím koníčkem, v pozdějším věku absolvovala na Karlově univerzitě program celoživotního vzdělávání na téma egyptologie. V roce 2023 žila v Chomutově. Příběh zaznamenán díky dotaci města Chomutov.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
