Rudolf Průcha

„Rok 1968... Začal jsem chodit s jednou mojí kamarádkou, to bylo v roce 1967. V roce 1967 jsem končil dvanáctiletku a chodili jsme spolu asi rok. V roce 1968 jsme se rozhodli, že vyrazíme do Prahy, 19. srpna. Že vyrazíme do Prahy podívat se po něčem, co bychom si mohli koupit – prstýnky a tak. A měl jsem tady kamaráda z Písku, Jirku Donského, který dělal vysokou školu v Praze. A ten řekl: ‚Hele, budete spát u mě na koleji na Strahově.‘ No a tak jsme jeli devatenáctého do Prahy, večer jsme seděli v nějaké hospodě a popíjeli. A [v noci] z dvacátého na jednadvacátý srpen jsme spali na Strahově. A ve čtyři hodiny ráno přiběhl ten kamarád, my spali v jiném pokoji, přiběhl kamarád a povídá: ‚Hele, něco se děje. Jsou tady Rusové!‘ No tak jsme se rychle oblékli a šli jsme se podívat ven. Tam už stály tanky. A už to bylo obsazené. No a tak jsme to tam procházeli. A pak jsme se zašli podívat do města. A už jsme to procházeli, byli jsme se podívat u rozhlasu, u Hradu. Tam už v tu chvíli byl všude blázinec. Tam jsem prvně slyšel střelbu a svistot kulek. To člověk dosud nikde neslyšel. U Hradu jsem to zaslechl prvně, jak to sviští. Pak jsme se šli podívat dál. Nebylo moc možností, všude byla spousta lidí. Takže to člověk většinou viděl trošku z dálky. U rozhlasu jsme se byli podívat, co se tam děje. Doma, bohužel – tenkrát žádný telefon, i mobily nebyly – tak doma nevěděli, co se děje. No a my jsme se domů dostali až potom další den, protože nic nejezdilo. Takže jsme se vrátili [později] a byli rádi, že jsme se vůbec zpátky dostali.“