Měl jsem už jen zbytky zraku, ale ty vojáky se zbraněmi jsem viděl
Jan Příborský, rodák ze Šternberka, se narodil 3. února roku 1947. Jeho otec Jan, varhaník a košíkář, byl od svých osmi let nevidomý. Jeho syn, jenž nosil stejné jméno, se narodil jako slabozraký. Ačkoli v dětství a raném mládí ještě viděl, po úrazu ve svých čtrnácti letech postupně zrak ztrácel, což vyústilo v úplnou slepotu. Pamětník, stejně jako jeho rodiče, zažil všechna úskalí, která minulý režim skýtal pro invalidní důchodce. Ačkoli si rodina, jakožto příbuzní invalidy, mohla ponechat trafiku a bylo jim dovoleno zůstat soukromými živnostníky, nebylo to nic, co by jim zajistilo blahobyt. Politická kritéria se vztahovala i na nemocné, a protože měl otec pamětníka ,,buržoazní“ původ, byl mu přidělen jen velmi malý invalidní důchod, který na uživení celé rodiny také nestačil. I přes tato úskalí se Jan Příborský velmi úspěšně zařadil do společnosti i pracovního procesu a pomohl rozšířit povědomí o potřebách zrakově postižených v naší zemi. Po založení Tyfloservisu v roce 1991 zřídil olomouckou pobočku. Mimo to v roce 2000 stál u vzniku olomouckého TyfloCentra a působil v něm také jako ředitel. V roce 2023 stále vykonával funkci předsedy oblastní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) Olomouc.