Miroslav Polák

„A tak my jsme se nastěhovali, pod barákem jsme měli malý sklep, tak jsme se nastěhovali. Dali jsme tam peřiny, protože jsme nevěděli, jak to bude dlouho trvat. Tam jsme byli čtyři nastěhovaní, že tam přečkáme tu frontu. Neviděli jsme vůbec ven, tam bylo malé okýnko, ale bylo to pod úrovní terénu, tak z něho nebylo vidět. No tak jsme čekali, čekali, čekali. Potom asi ve středu, nebo to už byl čtvrtek k ránu, najednou strašný kravál v baráku a někdo se dobýval dovnitř. No a to už byly ruský vojska. No a hned strašný křik, strašný kravál. Teďka vtrhli k nám do toho sklepa. Tam byla tma, tam nebyla elektrika, ale ona ani nešla elektrika. Takže tma, on měl takovou baterku nebo něco a svítil. A teď tam uviděl matku a vrhl se na ni. No a otec chtěl nějak něco to, tak on okamžitě samopal. No a otec to musel vzdát, ale naštěstí nahoře tam slyšel někdo křik a přišel nějaký ruský důstojník a pod pistolí toho násilníka vyvedl.“

„Já jsem si sedl do brázdy a čekal jsem, až oni to dokončí. To byl podzim 1944. A vtom nad námi přeletěl vysoko bombardovací svaz. To byly třeba stovky letadel, anglo-americké, které směřovaly na Norimberk, Porúří apod. k bombardování. A takhle to přelétávalo a oni létali ve výškách, já nevím, šest sedm kilometrů. My jsme na dohled měli nádraží. To bylo od nás tak pět set metrů. A na tom nádraží stál vlak s kouřící lokomotivou. A najednou se z toho svazu, který letěl teda hodně vysoko, oddělil takový nějaký zvuk, takový pisklavý zvuk. A tam byla stíhačka, která se snášela dolů. Tak teďka samozřejmě všichni zůstali koukat, co se děje teda, kam míří. Ta stíhačka přeletěla před nás, já nevím, ve výšce 30 metrů nebo tak nějak. Teď se tam otevřel ten kokpit, takový ten kryt. A to vidím, byl tam černoch, a takhle něco mával. Koukali jsme teda, co. Černocha jsme neviděli v životě. A ještě na to letadlo, takhle něco mával. Tak jsme mávali taky. Toto obletěl ještě jednou dokola a pak to zavřel. A teď začal střílet na ten vlak, co tam stál na tom nádraží. A hlavně na tu lokomotivu. Rozstřílel tu lokomotivu. Teď tam vyletěl oblak páry a on odletěl pryč. Přiřadil se zřejmě k tomu roji, co tam byl nahoře, a odletěl pryč.“