Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Miroslav Polák (* 1934)

• narozen 27. ledna 1934 v Hrušovanech u Brna

• vzpomíná na drobné příhody z války – přídělové lístky, zmizení souseda, který byl Žid, a udání kvůli husám

• během osvobozování Hrušovan se s rodinou skrýval ve sklepě, kde se jeden z vojáků pokusil jeho matku znásilnit

• otec se před vojáky Rudé armády musel skrývat v jímce, kde strávil několik hodin

• Miroslav Polák se vyučil a později vystudoval i vysokou školu v Bratislavě

• ve svém povolání strojního inženýra má na své jméno registrováno několik desítek patentů

• v důchodovém věku se věnoval tvorbě dřevěných hraček pro děti

• v roce 2024 žil Miroslav Polák v Brně

Zmizelý soused a udání kvůli husám

Miroslav Polák se narodil 27. ledna 1934 v Hrušovanech u Brna. Jeho otec se po první světové válce vyučil krejčím ve Vídni, ale pracoval na železnici. Matka byla v domácnosti a nárazově pracovala u sedláka. Miroslav Polák měl ještě o pět let starší sestru.

Pamětník rád vzpomíná na dětské hry, zejména na kuličky. „Kuličky sloužily taky jako platidlo. Když se něco vyměňovalo, zpravidla to bylo za kuličky. Nejcennější kuličky byly skleněnky a olověnky, za tu člověk mohl dostat klidně sto hliněných kuliček,“ vypočítává pamětník tehdejší dětské poklady.

V roce 1940 nastoupil Miroslav Polák do obecné školy, ta už však byla pod německým vedením. „Všude byly německé nápisy, nešla elektřina, svítilo se petrolejkama,“ popisuje válečné roky Miroslav Polák. Nejvíc mu v paměti uvízlo zatemňování a lístkový systém, tedy příděly na potraviny, textil či drogerii. Vzpomíná také na pana Pařila, souseda z ulice, který si u otce nechával přešívat oblečení a dětem za to nosil skleněné kuličky. Jednoho dne soused zmizel a už ho nikdo nikdy neviděl. „Až později jsem se dozvěděl, že pan Pařil byl Žid a s největší pravděpodobností byl deportován do koncentračního tábora, už jsme o něm nikdy neslyšeli,“ popisuje pamětník střípky z války vnímané chlapeckýma očima.

Jako malý kluk chodil za války pást husy. Jenže stavy drůbeže či dobytka se musely Němcům hlásit a podle počtů pak byly přidělovány potravinové lístky, takže každý raději nahlásil nižší počet, aby se o příděly nepřipravil. „No a jak se ty husy pásly venku, tak šlo jednoduše spočítat, kolik jich máme, a jeden Čech nás pak udal,“ popisuje tehdejší vztahy v obci pamětník. Podobnou zkušenost udělal i jeho otec, který pracoval na dráze, odkud si, podobně jako většina, odnášel domů uhlí, aby bylo čím topit. „Jednou je taky někdo udal, gestapo přišlo na kontrolu a zjistili, že většina zaměstnanců měla v taškách uhlí. Otec pak až do konce války splácel ohromnou pokutu, kterou za to tehdy dostal,“ líčí úskalí válečných let Miroslav Polák.

Před vojáky se rodina schovávala ve sklepě i v jímce

Jednoho dne na podzim roku 1944 šel Miroslav Polák po skončení školy za svou maminkou, která pracovala na poli nedaleko Hrušovan. Čekal, až matka spolu s ostatními práci skončí, když nad nimi najednou přeletěl bombardovací svaz, který čítal stovky letadel, mířících nejspíš nad Německo. Pamětník měl na dohled i nádraží, kde stál vlak s kouřící lokomotivou. „Najednou se ze svazu, který letěl hodně vysoko, začala snášet dolů stíhačka. Přeletěla přes nás, otevřel se kokpit a v něm byl černoch a něco na nás mával. Tak my jsme koukali a mávali jsme taky. Obletěl nás ještě jednou, zavřel kokpit a začal střílet na vlak, co stál na nádraží, hlavně na tu lokomotivu. Tu úplně rozstřílel a odletěl pryč,“ vypráví pamětník příhodu, která mu uvízla v paměti přibývajícím létům navzdory.

Na osvobozování obce Rudou armádou v dubnu 1945 má pamětník velmi živé vzpomínky. S rodinou se ukrýval ve sklepě, kam si nanosili peřiny, že tam přečkají, než se fronta přežene. Slyšeli, jak se někdo dobývá do domu, a najednou byl ve sklepě voják, který si svítil malou svítilnou a začal se sápat po matce pamětníka. „Otec mu tehdy chtěl zabránit, ale on hned hrozil samopalem. Vypadalo to, že matku znásilní, naštěstí někdo nahoře slyšel hluk ze sklepa, přišel tam ruský důstojník a toho násilníka vyvedl,“ popisuje pamětník krušné chvíle, které s rodinou ve sklepě zažil. „Pak přišli další vojáci, kteří měli koně a ty si nastěhovali všude do domu, měli je ustájené i v obýváku. Ani nevím, kde vzali slámu, my jsme ji neměli, ale byla rozházená všude po domě,“ vypráví další historku Miroslav Polák a ve vzpomínkách na chování Rudé armády v obci pokračuje: „Ještě před příchodem fronty si lidé vyhloubili na zahrádkách jámy a do těch schovali potraviny nebo cennosti, co měli. Jenže vojáci se to dozvěděli a bodáky pak píchali do země, aby ty skrýše objevili. My jsme taky jednu takovou měli a otec nechtěl vojákům říct, kde ty věci schováváme,“ barvitě líčí Miroslav Polák. „A oni na otce, že je Germán a že ho zastřelí. Tak jim otec utekl a schoval se v jímce vedle suchého záchodu, co jsme měli venku. Byl tam schovaný celý den, dokud vojáci neodešli,“ popisuje další napínavé chvíle, které se v souvislosti s vojáky osvobozeneckých armád v jeho rodině udály. 

Střední školu vystudoval ve zrychleném tempu

Rok po vítězném únoru, tedy v roce 1949, nastoupil pamětník do učení na soustružníka kovů ve Šmeralových závodech v Brně. Vstoupil do KSČ a také do svazu československé mládeže. Rok po vyučení pracoval, pak byl závodem vyslán na studium střední školy do Zahrad u Rumburka. „Studium střední školy trvalo jeden rok. Ráno jsme začínali v sedm a končili jsme v devět večer. A celou dobu jsme se jen šprtali,“ popisuje pamětník tehdejší intenzivní středoškolské vzdělávání. Po dokončení střední školy pokračoval ve studiích na vysoké škole v Bratislavě, je z něj vystudovaný strojní inženýr.

Po svatbě se pamětník přestěhoval do Přísnotic, kde v roce 1964 vypukla kulhavka a slintavka. „Celá vesnice byla neprodyšně uzavřena vojskem, které hlídalo, aby nikdo nemohl dovnitř ani ven, asi čtrnáct dní byla obec uzavřená, pouze se tam vozily potraviny, všude byly hlídky. Nemohli jsme jít ani do práce,“ vypráví Miroslav Polák.

Srpnové události roku 1968 přišly jako blesk z čistého nebe

21. srpen 1968 si Miroslav Polák pamatuje v živých barvách: „Já jsem jel vlakem z Přísnotic do práce do Brna, pracoval jsem tehdy na Křenové. Vystoupil jsem na nádraží a tam byly tanky, vojáci s kulomety, vůbec jsem nevěděl, o co jde. To samé na Křenové, ta byla plná tanků a obrněných transportérů. Teprve když jsem přišel do práce, tak jsem se dozvěděl, co se děje, že jsme byli obsazeni,“ vzpomíná pamětník.

Jelikož otevřeně nesouhlasil se vstupem vojsk Varšavské smlouvy, byl z KSČ vyloučen a v průběhu dalších let tato skutečnost negativně ovlivňovala jeho kariérní postup či například možnost půjček apod.

Změnu, kterou sametová revoluce přinesla, Miroslav Polák vítal, přesto uvádí, že ne vše bylo za minulého režimu jen negativní. V rámci zaměstnání je na jeho jméno vedeno několik desítek patentů. V důchodovém věku se Miroslav Polák věnoval výrobě dřevěných hraček a v roce 2024 žil v Brně.