Ing. Pavel Pavel

* 1957

  • „Také jsem si ve Strakonicích postavil kopii brány Stonehenge, jedné z bran Stonehenge, to znamená 4,5metrové svislé kameny a přes to pětitunový betonový překlad a ten jsme tam ručně půl roku zkoušeli, jak se nasazuje. Končili jsme v roce 1991. A navštívil jsem britský památkový úřad, British Heritage, který mi předal dokumentaci, podle které jsme to stavěli. A já jsem jim ukázal, jak se v pár lidech, v deseti lidech dá nasadit ten překlad. Což byla sprcha pro britské archeology. Ale naštěstí mě už od té doby uvádějí jako vysvětlitele jedné ze záhad, jak vznikalo Stonehenge. No a to zmiňované jezero Titicaca – indiáni, Peru, Bolívie, rovina Nazca. Tam indiáni převáželi 10, 20, 30 tun těžké kameny přes jezero Titicaca. Indiáni měli pouze rákosové čluny. Jak? Tak jsem vytvořil teorii Archimedův zákon po indiánsku: když ten kámen vezli zavěšený pod vodou, pod čluny, tak Archimedes nebo Archimedův zákon říká, že voda nadlehčuje. Takže jsem vysvětlil i transporty na jezeře Titicaca a měl jsem štěstí, že jsem potkal i člověka, který tam kopal kanály, které vedly od jezera k tomu staveništi, a on nevěděl, proč tam ty kanály byly a proč tam byla zdymadla. No, a když viděl pak ty mé obrázky a fotky z Třeboně, kde jsme převáželi třítunový kámen z pláže na pláž, tak zajásal, že má vysvětlení jejich archeologické záhady. Takže já se takhle bavím, opravou starých spadlých viklanů nebo přesouváním kapliček, které vadí dopravě nebo stavbám. Říkám tomu romantické transporty.“

  • "Kontaktovalo mě neuvěřitelně hodně lidí. Chodily mi dopisy od lidí, kteří to vymysleli dávno přede mnou a vyčítali mi, že jsem jim to ukradl. Já jsem říkal: ,Prosím vás, já jsem to nevymyslel. Já jsem pouze uvěřil tomu, co psal Miloslav Stingl a Hayerdahl, že sochy chodily vestoje kývavým pohybem. Protože jsem technik, tak jsem to byl schopen spočítat, a protože jsem měl zkušenosti z vodáckého kroužku a ze sportu, z lyžování, z práce s kolektivem, tak jsem byl schopný dát dohromady lidi, které to zajímalo, a my jsme to udělali. A já jsem se stal slavným ne proto, že bych to vymyslel, ale že jsem udělal první pokus s betonovou sochou moai a pak že jsem dostal povolení stěhovat na Velikonočním ostrově skutečnou sochu moai. Což už dneska pod ochranou UNESCO není možné a já jsem byl poslední člověk, který mohl na sochu sáhnout. Takže z toho pramení ta moje, když říkáte, sláva. To, že to někdo objevil, to je napsáno v knížkách. Takhle stěhovali staří řemeslníci, tím kantováním. Tohle se nedá ani patentovat, to je běžný postup. Ale vztáhnout ho na sochy moai bylo novátorské, neuvěřitelné, odvážné. A dopadlo to dobře.“

  • „Byl to přece jenom skok mladého Čechoslováka na druhý konec světa, a navíc do poměrně zajímavé záhady. Spousta badatelů, kteří o tom psali a publikovali, tak tu záhadu tak krásně nafoukli, že když se zjistilo, že existuje řešení, jak to šlo, tak to byla světová senzace. A i kolem Heyerdahla při tom pobytu na Velikonočním ostrově kroužili od rána do večera novináři významných médií, periodik z celého světa. Pro mě to bylo dvojnásob náročné na psychiku, protože na to jsem nebyl stavěn a připraven. Naštěstí se to podařilo, socha kráčela, nikomu se nic nestalo – ani soše, ani domorodcům. Vystresoval mě ministr kultury Chile, který mi při nějakém slavnostním banketu, kam nás pozvali, říkal: 'Co se stane, když ta socha spadne?' A já říkám: 'No, když spadne, tak je riziko, že se přerazí v krku, protože tam má ten materiál nejslabší.' A on říkal: 'No, jestli přerazíš sochu, tak tě nechám zastřelit.' Což v Pinochetově Chile nebyl až takový vtip. Ale všichni se u stolu smáli. A já, abych to zachránil, tak jsem říkal: 'No, kdyby se přerazila, tak já vám dám tu, co mám v Čechách, tu svoji.' A on říkal: 'U nás se střílí rychle.' Takže jsem byl tak nějak duševně připraven, že se musím hodně snažit, aby to dopadlo dobře.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 27.03.2023

    (audio)
    délka: 01:12:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Takhle já se bavím. Říkám tomu romantické transporty

Pavel Pavel, 80. léta
Pavel Pavel, 80. léta
zdroj: Archiv pamětníka

Ing. Pavel Pavel se narodil 11. března 1957 ve Strakonicích Růženě a Ladislavu Pavlovým. Ve Strakonicích vychodil základní i střední školu, na přelomu 70. a 80. let následovala studia plzeňské Vysoké školy strojní a elektrotechnické. Po úspěšném absolutoriu pracoval ve strakonickém Agrostavu jako projektant. V roce 1986 provedl na polynéském Velikonočním ostrově úspěšný experiment, díky němuž ukázal, jak mohlo být manipulováno s tamními mnohatunovými sochami moai bez těžké techniky, pouze za pomoci lidské síly, páky a lan. V rámci vědního podoboru zvaného experimentální archeologie pak provedl řadu dalších pokusů, díky kterým nabídl možné vysvětlení například postupu stavby Stonehenge nebo transportu obrovských kamenů přes jihoamerické jezero Titicaca. Po sametové revoluci založil firmu na stěhování a přesuny těžkých břemen, angažoval se také v politice. Pavel Pavel je autorem knih a řady článků, účastnil se také mnoha mezinárodních kongresů a sympozií. V roce 2023 žil v rodných Strakonicích.