„V pondělí po 17. listopadu jsem udělala něco, co jsem dělala jenom výjimečně ve svém životě. Vstala jsem snad ještě za kuropění a jela jsem do Prahy. Někdy před šestou ráno jsem byla na Národní třídě. Byla tam krev na stěnách. Tam mě napadly dvě věci: Že něco bude v nepořádku, když to do té doby neuklidili. To mě zarazilo. Dál jsem si řekla, že ať bude vývoj, jaký bude, tak už nikdy nepůjdu k volbám, pokud zůstanou komunisti u moci. Sama sobě jsem si udělala tohle předsevzetí na Národní třídě, když jsem viděla krev na stěně. Z té Národní třídy jsem šla nahoru k Václavovi, kde už byli studenti. Po té cestě jsem zažila nádherný zážitek. Ta Praha se teprve probouzela a z ulice jela stařičká paní. Před sebou měla takovou drátěnou kárku a na ní měla obrovskou krásnou podobiznu Masaryka. Jela s tím k svatému Václavovi. Symbolický vjem. To byl nádherný pocit.“
„To jsem prožívala velmi. Byla jsem na pohřbu Jana Palacha a to snad bylo ještě horší než ty chvíle předtím. Protože já jsem měla pocit, že se prostě něco strašného děje, protože v Praze bylo ticho. Pro mě je nepřirozené, aby v Praze bylo ticho. Tísnivé ticho.“
Zdeňka Ostmeyerová, rodným příjmením Janáková, se narodila 8. března 1943 v rodině koláře v Popelištné na Pelhřimovsku. Díky vynikajícímu studijnímu prospěchu nastoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudovala aprobaci dějepis – český jazyk a literatura. Od srpna 1965 pracovala jako vyučující zahraničních studentů na Univerzitě 17. listopadu, nejprve v Hamru na Jezeře, později v Zahrádkách, od září 1969 v Praze. Vpád vojsk Varšavské smlouvy ji zastihl na dovolené na Kypru, v lednu 1969 se zúčastnila pohřbu Jana Palacha. Na Univerzitě 17. listopadu přečkala jako celoživotní nestranička i posrpnové prověrky. V roce 1973 se pamětnice provdala za svého bývalého studenta Jűrgena Ostmeyera ze západního Německa. Tomu nabídla spolupráci československá tajná služba, Jürgen Ostmeyer ale roli agenta StB odmítl. V roce 1984 adoptovali manželé Ostmeyerovi dceru z kojeneckého ústavu. Po sametové revoluci se stala Zdeňka Ostmeyerová zástupkyní ředitele Ústavu jazykové a odborné přípravy, tou byla až do odchodu do důchodu v roce 2005. V roce 2020 žije v Satalicích.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!