Mgr. Alexandr Neuman

„A ten doktor Václava Havla vyšetřil. Ale tibetská medicína je taková věc, která trvá léta. Je to takové pomalé a postupné. Výsledky to má fantastické, ale není to tak, že by se to povedlo přes noc. Na zázraky to úplně není a asi jedině zázrak by pomohl. A možná ani ten ne. Byla tam taková situace, kdy přišla boromejská sestřička, která se o Václava Havla starala. Říkala: ‚Pane prezidente, musíte něco jíst.‘ Donesla rohlík a sýr. On se na mě podíval a zeptal se: ‚Nechceš taky?‘ Řekl jsem, že rád. Tak jsme tam spolu seděli a jedli rohlík se sýrem. To bylo naposledy, co jsem Václava Havla viděl. Měli jsme ještě jet s tibetským lékařem na Hrádeček, ale už se to nestihlo. Domlouvalo se, kdy by to bylo nejlepší, ale pak už bylo pozdě. Při posledním našem setkání byl ale Václav Havel jako ptáček. Možná, že v tom těle už ani v zásadě nebyl.“

„Meditace v Lánech byla pozoruhodná. Myslím si, že Václav Havel o to opravdu stál. Říkal jsem, že sice nevím, co měl Václav Havel s budhismem, ale tady na tom bylo evidentně vidět, i když to možná nemělo konkrétní podobu, tak tam Václav Havel cítil, že je tam něco, co by mu mohlo prospět. A dalajláma, že je ten člověk, co by mu to mohl zprostředkovat. Dokonce jsme slyšeli, že to byl jeden z hlavních účelů návštěvy – uklidnit Václava Havla, když to řeknu v uvozovkách.“

„Tak jsem tam přišel v sobotu ráno a John Bok mi říká: ‚Já tě dneska nebudu potřebovat. Je ta Letná a tam to mám obsazené. Je to v pohodě. Ale potřebuju někoho k Havlům domů.‘ Václava Havla jsem neznal a kromě Jirky Černého jsem nikoho neznal ani v Občanském fóru. Přesto mě zřejmě na ksicht poslali k Havlům domů, takhle záhy. Moje úloha byla v podstatě dveřník. Protože tam neustále chodili nějací lidé, furt tam někdo klepal na dveře a zvonil. Začali jezdit lidi z ciziny, Honza Tříska přijel, strašná spousta různých lidí, emigrantů i cizinců. Paul Wilson z Plastiků přijel. Vždycky jsem tam stál a říkal: ‚Dobrý den, co si přejete? Počkejte tady, já se jdu se zeptat.‘ Pak jsem šel většinou za Olgou Havlovou a ptal se, co s tím mám dělat.“