Smrky měly žlutou barvu jako tabák. A krkonošské potoky byly mrtvé
Václav Myslivec se narodil 8. prosince 1949 v osadě Cimbál u Semil. Rodiče kromě něj vychovali ještě dva syny, jejich sestra zemřela krátce po narození. Osudy rodiny tragicky poznamenala první světová válka. Dědeček z tatínkovy strany František padl v roce 1917 na italské frontě, dědeček z matčiny strany Jaroslav Mašek utrpěl na italské frontě těžké zranění ruky, válku nicméně přežil. Václav Myslivec vychodil základní školu v Semilech a po ní nastoupil na dvouleté lesnické učiliště do Lomnice nad Popelkou. Po roční praxi u lesního závodu vystudoval dvouletou mistrovskou lesnickou školu v severočeském Šluknově. Vojnu si odsloužil v letech 1970 až 1972 ve slovenských městech Kežmarok a Michalovce, v Karlových Varech, ve výcvikovém prostoru Doupovské hory a ve Stružné u Karlových Varů. Po odchodu do civilu pracoval u Východočeských státních lesů, z Polesí Malá Skála přešel do krkonošských Vítkovic a poté do těžebního střediska v Harrachově. Od roku 1978 do roku 1990 likvidoval v západních Krkonoších dopady ekologické pohromy, během níž kvůli exhalacím z tepelných elektráren odumřely smrkové porosty především v nadmořské výšce 800 až 1000 metrů. Stromy nicméně usychaly již od 700 metrů, do lesní půdy se dostaly kyselé deště vyvolané oxidy síry, pronikající do ovzduší z elektrárenských komínů v českém, polském a východoněmeckém pohraničí. Fyzicky i psychicky vyčerpávající práce ve zničené krajině přivodila Václavu Myslivcovi zdravotní problémy. Kvůli malému synovi, který trpěl ve znečištěném ovzduší ve vyšších partiích Krkonoš silným astmatem, se musela rodina Václava Myslivce přestěhovat z Vítkovic do níže položené Jilemnice. Po pádu komunistického režimu na konci roku 1989 nastaly v lesním hospodářství velké změny. Václav Myslivec skončil v roce 1997 ve zrušeném Lesním závodě Harrachov, i nadále však pracoval v Lesích České republiky. V roce 2012 opustil místo revírníka a odešel do důchodu. V roce 2023 žil v Mříčné u Jilemnice. S manželkou vychovali dceru a syna. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře Nadačního fondu Škoda Auto.