Eva Mudrová

„Kolegové mi ukázali a vysvětlili, jak funguje vysílání. Redaktoři chodili do závodů dělat reportáže. Dodávali nám je, my jsme je uváděli. Měli jsme přitom za úkol nabádat lidi, aby zachovali klid, aby Rusy nenapadli, protože mají zbraně a mohlo by dojít ke zranění. Kolegové mi také řekli, že po budově chodí Rusové a chtějí vědět, odkud vysíláme. Technici udělali to, že je vodili do prázdné hlasatelny. My jsme zatím vysílali ze studia, kde se natáčely rozhlasové hry. Tam nebyla signalizace. Rusům tvrdili, že kdyby se vysílalo, muselo by svítit světlo. A tak jsme vysílali a oni chodili se samopaly po budově.“

„V polovině roku 1955 se říkalo, že je postavený vysílač v Hošťálkovicích, a že na Silvestra roku 1955 začne Ostrava vysílat také v televizi. Televizní studio bylo zpočátku součástí československého rozhlasu. To pravděpodobně způsobilo, že na toto první vysílání ze studia v Hošťálkovicích jsem byla přizvána jako hlasatelka já a herec Lubor Tokoš, s kterým jsme se znali z mnohého natáčení v ostravském rozhlase. Bylo to pár vět, které jsem řekla: ‚Dobrý večer, milí přátelé. Vítám vás při prvním vysílání televize Ostrava. Ano, je to pravda. Už i Ostrava má svůj televizní vysílač a vy jste opravdovými televizními diváky. Trochu nezvyklé, že? Však si časem zvyknete.‘“

„Jednou ráno mi šeptal můj tatínek do ucha: ‚Evo vstávej, jsou tady Rusové. Přijeli na koních.‘ Rychle jsem uháněla na náves. Opravdu tam byli Rusové, lidé se s nimi vítali. Jeden důstojník na koni pak přijel až na dvůr na statek, kde jsme bydleli a bavil se s námi. A tatínkovi také řekl, že umí naši československou hymnu. Tatínek se divil a Rus začal krásným hlasem zpívat Kde domov můj. To byl můj největší zážitek konce války.“