Ivo Mludek

„Kdo jednou v bigbítu uslyšel tu živelnost, tu dravost, nekompromisnost a nesvázanost, kdo to porovnal s tím, co se hrálo v rádiu a televizi, kdo viděl tu škrobenost a dal to vedle sebe, ten musel zjistit, že existuje úplně jiný svět. A ten jiný svět, to bylo ono. To bylo to okno do úplně jiného života, než který jsme znali tady. Do školy jen v tesilkách, vlasy ostříhané dva centimetry nad límec, a když ne, tak vás odtáhli do kabinetu a tam ostříhali… A najednou tady byl někdo, kdo říkal, běžte s tím do háje.“

„Bylo pro mne otřesným zážitkem sledovat, jak moji vrstevníci, kteří teď ještě museli vytírat podlahu tkaničkami a tak dále, byli najednou schopni úplně stejným způsobem šikanovat nové vojáky, když právě narukovali. Změnili se během toho týdne, kdy přišli na vojnu mladí kluci a byli vystrašení stejně jako kdysi oni… A říkali, že jim to vracejí zpátky. Že tohle je přece spravedlnost. Byla to vysoká škola života. Z lidí se stala hovada, jen co k tomu dostali příležitost.“

„Na české straně chodil po Beskydech kurýr s batohem, ve kterém měl nějaké věci, aby to nevypadlo, že je prázdný. Po druhé straně hranice chodil kurýr polský. Batoh měl úplně stejný, jenže nacpaný literaturou a nejrůznějšími materiály. V jednu chvíli se oba na smluveném místě potkali, vyměnili si batohy a hned zase zmizeli. Každý na svou stranu. Takhle se to z Polska přenášelo. Tak to v nějakých intervalech pravidelně fungovalo.“