Ivo Mludek

„Na české straně chodil po Beskydech kurýr s batohem, ve kterém měl nějaké věci, aby to nevypadlo, že je prázdný. Po druhé straně hranice chodil kurýr polský. Batoh měl úplně stejný, jenže nacpaný literaturou a nejrůznějšími materiály. V jednu chvíli se oba na smluveném místě potkali, vyměnili si batohy a hned zase zmizeli. Každý na svou stranu. Takhle se to z Polska přenášelo. Tak to v nějakých intervalech pravidelně fungovalo.“

„Charta měla velký význam pro historii. O tom se samozřejmě hodně píše. Měla ale také velký význam pro takové jednotlivce, jako jsem byl já. Pro ty, kteří žili na maloměstech a v době, kdy Charta vznikla, jim bylo nějakých dvanáct třináct let. Začal jsem si uvědomovat, v jakém stavu společnost je a do čeho se mne od dětství snaží natlačit. Nechtěl jsem se tomu podvolit a Charta pro mne znamenala možnost říct ne. Toto opravdu ne. Pro mne to byla cesta k získání sebeúcty. Od základní a střední školy, na vojně, se mě pořád všichni snažili donutit k tomu, abych předstíral falešnou loajalitu k režimu. Tvrdili, že se budu mít dobře, když budu bonzovat, když budu vyvěšovat vlajky a zvedat ruku pro všechno, i když věděli, že si myslím něco jiného. Ve svých čtyřiadvaceti jsem viděl kolem sebe, jak už se velká část lidí mé generace, kteří byli dříve vůči všemu kritičtí, jak se začínají pomalu, ale jistě lámat. ‚Když to neudělám já, tak to udělá nějaký větší hajzl. Nemůžeš čurat proti větru.‘ Pomalu se z těch nonkonformních lidí začínali stávat panáci, kterým se ještě nedávno smáli. Já jsem to tak ale nechtěl a byla to pro mne vlastně taková pojistka, abych také nezpanchartěl.“

„Kdo jednou v bigbítu uslyšel tu živelnost, tu dravost, nekompromisnost a nesvázanost, kdo to porovnal s tím, co se hrálo v rádiu a televizi, kdo viděl tu škrobenost a dal to vedle sebe, ten musel zjistit, že existuje úplně jiný svět. A ten jiný svět, to bylo ono. To bylo to okno do úplně jiného života, než který jsme znali tady. Do školy jen v tesilkách, vlasy ostříhané dva centimetry nad límec, a když ne, tak vás odtáhli do kabinetu a tam ostříhali… A najednou tady byl někdo, kdo říkal, běžte s tím do háje.“