„Když jsem jel poprvé do Turnova, tak mne ubytovali v bytě nějakého funkcionáře SSM, který odjel na nějaký tábor do Moskvy nebo co, a ten jeho byt byl k dispozici, a oni tam dali mě. Jak jsem ten byt uviděl – lidi, tam nebylo nic, co by nebylo komunistické! Kromě nějaké místní mapy a průvodce tam byla díla jen komunistických klasiků a tak dále, stály tam busty Lenina a Engelse. Šel jsem do koupelny a tam visel ohromný ručník s nápisem nevím kolikátého sjezdu komunistické mládeže. Když jsem jel podruhé se ženou, tak nás ubytovali ve skanzenu v Semilech, kde byly moc milé paní, a já jim říkám, jak jsem bydlel v Turnově, a ony mi říkaly, že ne všichni, ať jim věřím, že ne u všech doma to tak mají.“
„Byla to úžasná doba plná chaosu, ale zároveň i něčeho takového, že něco děláme. Konečně něco děláme, konečně vycházejí knížky, sice jen uvnitř Solidarity, jen v rámci odborů je možné rozmnožovat a číst, ale vychází to. Mohu ve svých novinách tisknout nejrůznější věci, mohu psát. Také si samozřejmě uvědomujeme tu otázku, jestli Rusové vejdou, či nevejdou. Celou dobu to nad námi visí, všichni o tom vědí, ale jako kdyby nás držela jakási naivní víra, že se to možná povede, že to nebude jako v Československu nebo v Maďarsku, když je nás deset milionů.“
„A potom je ta noc z 12. na 13. prosince a my s kolegou spíme v tom hotelu [Grand v Sopotech]. Najednou jsme se probudili, vidíme v hotelu lidi v uniformách, v přilbách s ochrannými štíty na obličejích a s obušky a naše první reakce byla: ‚Aha, tak to už je ono!‘ To byl takový moment jako teď na Ukrajině, když na ně udeřili: ‚Aha, to je ono.‘ Byli jsme zvyklí na různé provokace a nejistotu a najednou vidíte, že se to doopravdy děje.“
Narodil se 13. srpna 1945 ve Lvově do polské rodiny, oba jeho rodiče byli učitelé. V lednu 1945 jeho otce zatkli Sověti a odvezli na Donbas, vrátil se po narození syna v září 1945. Na jaře 1946 se jeho rodina vysídlila do Polska. Usadili se nejdříve v Olesně (Oleśno) a později ve Svídnici (Świdnica) v Dolním Slezsku, kde pamětník strávil dětství a dospívání. V roce 1968 dokončil studium historie a kulturologie na univerzitě ve Vratislavi (Wroclaw) a nastoupil do knihovny a později do muzea ve Svídnici. Dálkově vystudoval muzejnictví na Jagellonské univerzitě v Krakově. V roce 1980 pracoval v muzeu ve Valbřichu a připojil se k nezávislému odborovému hnutí Solidarita. V roce 1981 začal vydávat pod hlavičkou Solidarity časopis Nezávislé slovo (Niezależne Słowo) a v prosinci se jako korespondent účastnil setkání představitelů Solidarity v Gdaňsku. Před vyhlášením výjimečného stavu ho v noci z 12. na 13. prosince 1981 zatkla v hotelu policie a tři měsíce strávil ve vězení. Po propuštění přišel o práci a živil se odléváním svíček. S první ženou vychoval dva syny. Napsal 16 sbírek poezie a tři knihy prózy. Od roku 2008 žije s druhou ženou v Martínkovicích u Broumova a podílí se na organizaci setkání Dny poezie v Broumově. V roce 2022 žil v Martínkovicích.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
