Za účast na demonstraci mě poslali do uranových dolů
Miroslav Martínek se narodil 5. ledna 1929 v Úvalech u Prahy do rodiny zámečníka Václava Martínka a jeho ženy Josefy, rozené Trpálkové. Byl nejstarší z pěti sourozenců. Ve třicátých letech se rodina přestěhovala do Prahy, ale na začátku okupace se vrátili zpět do Úval. Během války jeho otec poslouchal vysílání z Londýna a Miroslav Martínek sympatizoval s Američany. V roce 1945 získal výuční list nástrojaře. Stal se svědkem i účastníkem dramatických událostí během osvobozování Úval v květnu 1945. V letech 1946–1948 se připojil k Titově mládeži a pracoval v Jugoslávii na obnově železnic, na trati Šamac – Sarajevo, ale také v Terstu při distribuci poválečné pomoci Mezinárodní organizace UNRRA. Po návratu do Československa sloužil na vojně u Pomocných technických praporů ve Znojmě a po návratu do civilu pracoval v ČKD jako modelář ve slévárně. V roce 1951 se oženil s Miluškou Hlušcovou, se kterou vychoval syna Zdeňka. Žili v Praze. V roce 1953 se zúčastnil demonstrací proti měnové reformě, za což byl odsouzen. Trest si odpykával v pracovních táborech na Jáchymovsku při těžbě uranu. Po osmnácti měsících byl propuštěn a vrátil se do ČKD. Byl celoživotní tramp. Od šedesátých let postavil svépomocí tři kajutové lodě, se svou ženou sjížděl řeky a účastnil se soutěží. Během invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 se zapojil do odporu proti okupaci a v roce 1970 byl kvůli tomu vyhozen z ČKD. Pracoval pak jako dělník ve stavebnictví. V roce 1988 odešel do penze a s manželkou se přestěhovali do Úval. V revolučním období 1989 se připojil k Občanskému fóru. Jeho manželka, která pracovala jako kostymérka v Národním divadle, byla jeho životní partnerkou po celých čtyřiasedmdesát let, zemřela 2. května 2024. Miroslav Martínek žil v roce 2024 v Úvalech.