„Ono to bylo babičky a babičce mojí to sebrali v padesátém čtvrtém, myslím. A to tu ještě můj taťka byl, to jsem ještě nebyla na světě v tom padesátém čtvrtém a babička to chtěla podpálit, že to nikomu nedá. Taťka říkal, že jí musel celou noc hlídat, že řekla, že to shoří popelem, že to nikomu nedá. Nakonec to měla Jednota, babičku tu nechali pracovat, za tu místnost, kde bydlela, v té jedné místnosti, musela platit sto dvacet osm korun nájem, ve svém. Venku měla takovou prádelnu, kde všechno, zima, mráz, všechno tam prala, takovou hroznou pračku. Tady to všechno se věšelo po zahradě, vždy v sále se to věšelo, ty ubrusy, protože pokaždé dávala čisté ubrusy, že strašně babička se tu nadřela a myslím, že ta Jednota, to, co jí udělali, že ještě ve svém ji nechali platit nájem, tak to bylo velice sprosté.“
„Potom jsme tu točili pivo, lidi se obsluhovali, sedělo to venku, v hospodě, všude kde kdo, deky měli, seděli na dekách. Myslím, že mohlo být kolem páté hodiny, zavolali tady z místního výboru, pan Vališ, nevím, kdo tam tenkrát byl, Holoubek, Šafář, samí komanči to byli. A jenom řekli v telefonu, vzal to Petr a řekli mu, ať ihned přestane točit pivo. Jenomže on ten strejda byl takový trochu rapl, řekl: ,Kašlu na ně, nebudu je poslouchat.´ A můj taťka byl zase takový kliďas a řekl: ,Hele, Petře, neblbni, přestaň to pivo točit.´ Tak taťka zavelel a řekl: ,Teď nesmíme nic dávat, zakázali to z výboru.´ Než to dořekl, než se to všem snažil vysvětlit, že prostě ne, tak přijel kordon, autobus těch policajtů a už to sem vlítlo a už to začalo, masakr. Už to začali mlátit.“
„To bývalo, bylinky se musely sbírat, povinně se muselo nasbírat nějaké množství bylinek, musel jsi odnést, přivézt nějaké papíry od papíru, že jsi odvezl do sběru. Dělaly se tyhle sbírky bylinek, žes to nosila do školy, musel jsi to doma sušit, když jsi to nenasušil, mohl jsi dostat dvojku z chování, takové to bylo v té době."
Marcela Machnicová (rozená Kobylková) se narodila 23. března 1958 v Klatovech. Komunistický režim znárodnil v 50. letech její babičce Marii Kobylkové restauraci – hospůdku Na Americe v Rudolfově u Českých Budějovic. Rodinný podnik přešel pod státní podnik Jednota a Marie Kobylková v něm směla zůstat jako zaměstnanec, přičemž ale musela platit nájemné. Marcela často jezdila do hospody vypomáhat a nejinak tomu bylo 30. března 1974, kdy se měl v Rudolfově konat koncert undergroundových The Plastic People of The Universe, Dg 307 a dalších. Akce byla surově rozehnána státními orgány a dodnes se na ni vzpomíná jako na rudolfovský masakr. Marcela Machnicová byla svědkem policejního násilí přímo v restauraci – rodina musela vyklidit ložnici a do ní pak příslušníci Veřejné bezpečnosti vodili máničky – účastníky koncertu, kde je surově bili obušky. Další násilí se odehrálo na silnici do Českých Budějovic, kudy policisté vlasatce hnali až na nádraží, kde již čekal vlak, vypravený speciálně pro tuto příležitost. Než máničky do vlaku nastoupily, byly znovu surově bity v podchodu vedoucím na peron. Režim brzy po akci hospůdku Na Americe uzavřel a zbudoval v ní výkupnu ovoce a sklad Jednoty. Rodina se po sametové revoluci dočkala restituce a podnik, pod stejným názvem, obnovila. V roce 2010 se tu konal první vzpomínkový koncert The Plastic People of The Universe a na dům byla také, o rok dříve, umístěna pamětní deska. Marcela Machnicová v době natáčení rozhovoru hospůdku Na Americe vedla a žila tamtéž.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
