„Přímo při vyučování zaklepali na dveře a kantor, který zrovna učil, tomu řekli, že se mnou potřebují mluvit, aby mě vyvolal. Tak mě vyvolali a za dveřmi stáli dva estébáci. Každý z jedné strany dveří. Jak se to otevřelo a já jsem udělal krok dopředu, dveře udělaly takhle a hotovo, už jsem tam byl. (Odvezli mě – pozn. ed.) na Cejl (věznice v Brně – pozn. ed.). To byl ráj pro takový lidi, kteří… no, pro estébáky zkrátka. Ti měli frňák nahoru a mlátili, koho uviděli a koho je napadlo. Vynucovali si výpovědi i takový, co nebyla pravda třeba. Že vás dobřinkali, domlátili. To bylo zcela normální.“
„To hlavní vyšetřování bylo u nás doma. Rodiče vyhnali do ložnice, zamkli. Mě zatáhli do jiného pokoje, odkud to nebylo slyšet. To bylo do té druhé světnice, co máme. A tam mě vyšetřovali. Oni nevěděli, z které strany na mě. Co jsem mohl, to jsem zapíral. Tam bylo spíše vyhrožování, protože naši byli doma. V sousední místnosti. Zdvihali ruky, že mě bouchnou pěstí.“
„Fraška, to neexistovalo prakticky, to se nedá říct, že tam byla nějaká obhajoba. To byl další estébák, který se musel chovat trochu slušně a který si vás tak nadbíhal jaksi. A dával pozor, kde se podřeknu nějak. Hned na to oni navázali a fungovalo to dál podle nich. To nemělo se soudem nic společného. U toho se mlátilo taky. To byli grázli. To byli takový lidi druhé kategorie. Nebo já nevím, jak to mám říct. Tím, že někoho zmlátil, tak byl pánem. Tam jim nikdo nic neřekl. Když zabil někoho, tak nic. Tak ho odtáhli a hotovo. Řekl bych, že se s tím sžije nebo tak nějak. Odpustit to se nedá… to se nedá odpustit.“
Břetislav Loubal se narodil v Tišnově 26. června 1931. Už jako kluk se zajímal o Sokol, Skaut i divadlo. Jeho velikou láskou bylo létání. Aktivně se činil v aeroklubu a po roce 1945 spolu s dalšími jeho členy založil odbojovou skupinu Jan. Tiskli a roznášeli letáky s protikomunistickými texty. V roce 1950 zatkla Břetislava Loubala těsně před maturitou Státní bezpečnost. Odvedli ho přímo z vyučování a skončil ve věznici na brněnském Cejlu. Dostal rok odnětí svobody za protistátní činnost a velezradu. Když měl být propuštěn, přidali mu bez soudu další rok. Většinu trestu si odpykal v oslavanských dolech. Po propuštění strávil téměř další tři roky na vojně u pomocných technických praporů. Opět v dolech, tentokrát na Ostravsku. Jeho postoj vůči komunistickému režimu se odrazil i na studijních možnostech jeho syna. Břetislava Loubala ocenil v roce 2015 ministr obrany Martin Stropnický jako účastníka odboje a odporu proti komunismu. Břetislav Loubal zemřel 27. února roku 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
